Bez práce nejsou koláče

26. listopadu 2015 v 12:58 |  Maršálci jdou do světa
Tak děti, pohodlně se usaďte, jelikož vychází článek, na který netrpělivě čekáte. O tom, jak Martínek s Martinkou k práci přišli. Respektive jen jeden z nich.

Vraťme se zpátky v čase. Jak víte z předchozího článku, jednoho dne jsme se rozhodli, že zkusíme v našem životě něco změnit. Martin už nějaké roky hovořil o práci pro vesmírnou agenturu v USA (ne nadarmo nám říkáte Marťánci...). To si ale vybral špatnou ženu. Čtyři měsíce, které jsem tam strávila během vysokoškolských prázdnin mě neuchvátili natolik, abych se tam chtěla vracet za jiným účelem, než na dovolenou nebo na nákupy. Navíc to je pro mě prostě daleko. Při našich diskuzích jsem často používala argument: "Ale vždyť jsi tam nikdy nebyl!".... a tak je paradoxem, že jsme nakonec vybrali evropskou zemi, ve které nikdy nebyl ani jeden z nás...

A tak jsme na to naprosto spontánně, bezhlavě hupsli. Na hledání Martinovo práce. Původní scénář byl totiž takový, že Martin pojede napřed a až poté, co uvidíme, že vše šlape jak má, přijedeme s Ketynkou za ním.
Pak to bylo poměrně rychlé. Z pozice pozorovatele bych děj popsala slovy "nepřišel, neviděl, zvítězil". Díky moderním technologiím totiž v Anglii ani nemusel fyzicky být, aby získal smlouvu u firmy Renesas, která má pracoviště v Bourne Endu. Pro podrobnější informace a více informací o tom, co dělá, je třeba se obrátit přímo na manžela. Já už léta používám mou zázračnou formulku, ať pracuje, kde pracuje: "Je to softwarový inženýr vývojář a vyvíjí něco do aut".

Po zvážení všech okolností jsme však nakonec rozhodli, že se spakujeme všichni najednou a já začnu hledat práci až na místě.

Pro samotnou práci v Anglii je třeba získat NIN, neboli National Insurance Number, zkrátka takové číslíčko, bez kterého prakticky nemůžete pracovat. Toto NIN nás malinko děsilo ještě předtím, než jsme vůbec naší zemi opustili, jelikož od vševědoucího internetu jsme dostali nějaké zprávy, že s vyřízením jsou problémy s tím a s tím, že to dlouho trvá a blablabla....
K vyřízení NIN je třeba sjednat si schůzku na úřadu práce. Martin telefonoval ve středu dopoledne, aby měl schůzku co nejdříve. Dostal termín 20.listopadu. Já telefonovala tentýž den odpoledne a dostala jsem termín hned na sobotu 7. listopadu... poté, co jsem Martinovi ostrouhala mrkvičku, se odhodlal znovu telefonovat a dožadovat se schůzky společně se svou manželkou.
Podařilo se a 7. listopadu jsme ranním autobusem vyrazili do města Slough odhodlání vytrvale bojovat s úředním šimlem. Byli jsme vybaveni všemi zbraněmi. Neplatné občanky, platné pasy, rodné listy, oddací list, nájemní smlouva, pracovní smlouva... i žákovskou knížku bychom tam snad někde našli.
Aby nám však naše lejstra byla platnější, než mrtvýmu pláštěnka, bylo třeba hlavně na úřad vůbec dojít.
"Vytisknul jsi mapu?"
"Ne."
"Takže víš, kde to je?"
"Jo."
Nezabloudili jsme. Nešli jsme kilometr v dešti, jelikož nebylo koho se zeptat na cestu. Protože Martin přeci věděl, kde to je....
Každého se ujal jeden úředník. Proč chcete NIN? Jak se jmenuje váš manžel? Potvrzujete, že tyto údaje jsou pravdivé? Ano? Tak tady popis. Děkuji, počkejte si na pas. Nashledanou.
NIN přišlo v úterý.
Musím však zmínit jednu věc. Moje angličtina není dobrá. Je mizerná na to, že se jí učím od první třídy. Ale tam... tam na ouřadě... jsem byla za hvězdu. Představte si, že jsou lidé, kteří jdou žádat o číslo, které je opravňuje k práci v Británii a přesto nerozumí ani takovým slovům jako je "date of birth".

No, tak to bychom měli. Martin má práci, oba máme NIN... do skládačky nám chybí ještě moje práce. S velkou lítostí v srdci vám však musím oznámit, že stále žádnou nemám. První týden jsem obíhala s živopisem (ve kterém mimochodem na doporučení opět zamlčuji své vzdělání...) hotely, obchody a zkusila restauraci. V hotelech stop stav. Obchody se ani neozvali. V restauraci jsem byla na pohovoru... ale pracovala bych i do dvou do rána, a noční pochůzky si nepřál nikdo z nás. Za prvé už nejsem single a za druhé posera jméno mé.
Hledám dál. Tamhle chtějí řidičák, tamhle zkušenost, kterou nemám, onde mi nejede spoj... A tak stále hledám, hledám a hledám. Můj skvělý manžel mě však hlady zemřít nenechá a tak mám zatím koláče i bez práce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BatmanWithRobin BatmanWithRobin | 18. prosince 2015 v 1:19 | Reagovat

Lovely

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. března 2016 v 0:39 | Reagovat

Tak datum narození vím :-)
A to jsem ta, co měla tu ruštinu :-) Angličtinu ani omylem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama