Silvestr s chutí Vánoc...

2. ledna 2016 v 18:20 |  Maršálci jdou do světa
Šťastný a veselý článek již máte jistě všichni přečtený (a pokud ne, se slovy "tytyty" varovně zvedám ukazováček, páč pro srandu králíkům si do té ne zcela funkční klávesnice neťukám).
Copak nám následuje týden po Vánocích? Nápověda: alkoholici a pyromani ve svém živlu, pejskaři nevychází z domovů.
No ano, je to Silvestr.

Náš poslední den v roce jsme začali jako každý jiný den volna, tedy snídaní v době, kdy jiní už tráví porci z oběda. Nicméně se za to nestydíme a dokonce jsem přišla k teorii, že za naše dlouhé spaní jsou zodpovědni vlastně naši rodiče, respektive doba, v jakou nás počali, a poté přivedli na svět. Martina v srpnu, mě v únoru. A co byste chtěli od spící panny a leklé ryby?

Po venčení a nákupu na večer u televize (zní to pohodlně, ale není, po sedačce stále jen toužíme), jsme vyrazili přes ulici k Frankovi a Janet, představit Martina. Z představení se vyklubala příjemná hodinová návštěva, během níž jsme se dozvěděli, že nyní sedmaosmdesátiletý Frank býval fotografem pro vědecký časopis a o deset let mladší Janet zkoumala rostliny...nebo něco takového.... připomínám, že mé porozumění je stále občas na úrovni tiché pošty a za pravdivost mnou poskytnutých informací tak neručím. Jsem si však jistá, že žili ve Walesu na pobřeží (podle fotografie přesně jako z filmů Rosamunde Pilcher) a do Flackwellu se přistěhovali před dvěma lety. Na rozloučenou jsme se objali... iniciátorkou jsem byla já... což všem, kteří se mě stále ptají, zda se mi stýská, může mnohé napovědět.

S týdenním zpožděním způsobeným nepřítomností hrnců, jsem se pustila do bramborového salátu. Byl už večer, venku tma, lilo jak z konve a poslední, co jsem si přála byla nakyslá majonéza. Bez majonézy však není salátu a tak jsem jako správná hospodyňka nasadila softshelku s kapucí, obula botasky z goretexu a osedlala koloběžku.
Salát se vydařil, nové hrnce se osvědčily a ukázaly, že perfektně zastanou i funkci pánve na řízky.

U večeře jsem si vymínila píseň "Ať láska" od Dana Hůlky, kterou přesto, že to není koleda mám s našimi českými Vánocemi spjatou nejvíc a vždy mě zvláštně dojímá... Martin si pak vyminil "Nesem vám koledu", čímž myslel " Nesem vám noviny".

Zbytek večera jsme jako staří pardálové strávili ve společnosti hollywoodských hvězd, které přišli do anglické televizní show. Prostřednictvím televizního přenosu jsme sledovali i ohňostroj v Londýně.



Na začátku článku jsem zmiňovala pejskaře. Leckdo víte, že Ketynka tráví všechny Silvestry schoulená v koupelně nebo ve skříni. Letos to bylo jinak. V celém městě byl celý den totální klid, pouze o půlnoci osvětlilo oblohu pár rachejtlí ze vzdálené ulice. Ketynka si tak užila Silvestr po svém, tím nejlepším způsobem...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama