IKEA. Přítel nebo nepřítel?

11. února 2016 v 12:42 |  Maršálci jdou do světa
Již dva týdny žijeme jako civilizovaní lidé. Jako doma se stolem s židlemi, pohovkou, konferenčním i televizním stolkem. Ba co víc, spíme dokonce i na posteli!

Nováčky na blogu informuji, že jsme se před necelými 4 měsíci přestěhovali hledat štěstí do Anglie. Nešťastně jsme však skončili v šíleném share housu a stěhovali jsme se tak jen se základními věcmi. Mé a manželovy představy o tom, co je a není základní se však poměrně různily a nakonec jsme vezli základních věcí snad dvěstě kilo. Po dvou měsících jsme se konečně přestěhovali do pididomečíčku bez nikoho, bez ničeho. Spali jsme na matračkách na zemi a seděli na schodech.
No. A tuto značně nepohodlnou beznábytkovou éru ukončila jedněmi nenáviděná, druhými milovaná, švédská IKEA.

Než však rozvinu příběh o tom, jak Ikea vstoupila do našeho manželství a donutila nás přemýšlet, zda tento svazek dál ponechávat v platnosti, odskočím k sedačce, která z tohoto veleznámého obchodního domu nepochází. Její původ je neznámý, adoptovali jsme. Už je to nějaký ten pátek, přesněji pátky čtyři, kdy jsme objevili inzerát na již několikrát zmiňovaném Gumtree. Byla praktická, rozkládací se širokou podnožkou, která v sobě zároveň skrývala úložný prostor. Do pididomku k nezaplacení. Pro nás nemobilní pěšáky navíc možnost dovozu za poplatek. Ještě večer Martin telefonoval na udané číslo. Paní trvala na tom, že na sedačku se nejdřív musíme přijet podívat a vzhledem k tomu, že má více zájemců, tak ještě ten večer. Za tmy, kolem osmé, jsme sedli na autobus. Vystoupit ve městě, navštívit bankomat a pak jít přes půl hodiny pěšky do ulice v části, která je vyhlášená jako jedna z nejošklivějších a nejnebezpečnějších ulic ve Wycombu. Před domem čekal snědý muž, který nás odvedl do domu, kde čekala dospělá žena a dvě dcery. Všechny v šátcích. Po několika neúspěšných pokusech se přeci jen podařilo sedačku narvat do malé dodávky, kam jsme se úspěšně narvali i my všichni ostatní. Rodina, původem z Pakistánu, totiž pokračovala na návštěvu za sestrou. Odér sedačky nám o rodině dále prozradil, že byli milovníky kari. Martin od prvního nádechu používá synonymum "karižrouti". O další bůhvíjaké dobrodrůžo už jsem nestála a místo Gumtree už jsem do klávesnice ťukala I-K-E-A.

Onen očekávaný den Martin opouštěl pracoviště dříve, aby mohl objednávku, avizovanou na jednu hodinu, převzít. Radostný mi volal do práce, že vše v pořádku dorazilo. Stav "v pořádku" však bohužel netrval dlouho.
Pokyn manželky: "Smontuj nejdříve postel, ta zabere nejvíc času, zbytek udělám já nebo spolu."
I přesto, že se jednalo o pokyn, nikoli otázku, dostalo se mi odpovědi manžela: " Ne, já to udělám podle svého."
Po mém návratu z práce mě tak čekal manžel ve dveřích s větou: "Miláčku, nezlob se, nic strašného se nestalo, ale....."
Ale náš NOVÝ BÍLÝ STŮL měl v KAŽDÉM ROHU DÍRU. V K-AŽ-D-É-M.
To se pořádně nepodívalo na návod, šroubovalo šroubovalo.... až se prošroubovalo na druhou stranu. Praskání se připisovalo běžnému rozpínání desky.
Náš nový stůl nám tak zdobí kaktus v jednom rohu, svíčka v druhém, prostírání ve třetím a lepenka ve čtvrtém.
A protože nebylo bráno sebemenšího ohledu na mou radu ohledně montovacího pořadí, ulehnout do postele bylo možno až po půlnoci, jelikož ta se montovala nejdéle a samozřejmě jako poslední.


Muži, jestli máš námitky či připomínky, můžeš se chopit klávesnice a vysvětlit situaci čtenářům ty.
V opačném případě musím podotknout, že už ve škole nás učili, že kdo mlčí, souhlasí.

Pozn.red.: Autorčin manžel je přesto, že v zaměstnání pracuje hlavou, ve skutečnosti domácí kutil a jako takový vládne schopnostem od výměny žárovky po opravu dřezu (čehož si autorka velmi cení a muže dokonce v tomto směru obdivuje, jelikož ona by se bez něj musela vrátit ke svíčkám a škopku). V den kdy dovezli Ikeu ale holt nebylo posvícení.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. února 2016 v 13:39 | Reagovat

Můj drahý je naštěstí v tomhle poučený a se vším raději počká, co na to já :-) Není to tak těžké, vzhledem k tomu, že jsem doma :-)
A tak si užíváme spoustu společné zábavy, jako když jsme montovali skříň.
Později nám bylo řečeno, že se to obvykle dělá ve čtyřech lidech :-)
No, my to dali ve dvou, sice to zabralo pět hodin, ale zřejmě je to pevné, skříň stojí už čtyři roky na jednom místě :-) Ovšem, hnout se s ní nedá :-)

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 11. února 2016 v 18:33 | Reagovat

No mne vždy když nějakej kus nábytku smontuju, přebývá kus, který nevím kam patří,,,,

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | 11. února 2016 v 18:47 | Reagovat

Tak to mě pobavilo:-) to já když u nás slyším: "Neboj, to zabere maximálně 20 minut.", vím, že to kino nestihneme.

4 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 11. února 2016 v 19:20 | Reagovat

[1]:Pokud člověk nemá děti nebo je nechce otročit, tak se na doporučený počet montérů prostě ohlížet nedá. A ten čas se prostě logicky zněkolikanásobí, rozhodně není problém ve schopnosti montujících! Postel jsme také montovali několik moc hodin. V místnosti široké něco málo přes dva metry postel širokou 160cm. S úložnými prostory pod ní... Fuška. A je stejně nehybná, jako vaše skříň...

[2]: Tak přesně toto se stalo muži při montování toho stolu...:-D

[3]: Nemáme totožného muže? :-D

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. února 2016 v 9:38 | Reagovat

[4]: Děti mám tři, ale do větších věcí se pouštíme bez nich, oni už pár let reptají, že je zneužíváme k domácím pracem :-) Ovšem tu malou jsem tou dobou ještě kojila, o to to bylo veselejší :-)

6 Nikia Nikia | E-mail | Web | 12. února 2016 v 14:24 | Reagovat

Věřím, že sis musela vychutnávat takové to: "já ti to říkala" :D

7 Martina Maršálková Martina Maršálková | Web | 12. února 2016 v 19:08 | Reagovat

[6]: Přímo jeden z mých článků  se jmenuje "já jsem ti to říkala", nicméně v této situaci jsem se na tuto větu ani nezmohla a pouze jsem z běžné domácnosti udělala velmi hlasitou, abych z ní následně udělala naprosto tichou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama