Už jen pár dnů a jsou tu. Mamka s babičkou. Mamka s babičkou... tož to je takové moc dlouhé a psát pořád mamka s babičkou tohle, mamka s babičkou tamto... pojďme vymyslet zkratku. Při tvoření takovýchto zkratek se většinou spojí první slabiky z každého slova. Provedeno. MamBa. Mamba???
Ani jedna polovina mamby neumí anglicky. Jakože vůbec. Myslím, že mamka jednou říkala, že na jazyky nemá talent. No, tak to jsem asi podědila.
Ne, že bych měla třeba ve škole špatný známky, to vůbec. Naopak, já byla ta, o který za rohem mluvili jako o šprtce. Někdy ani za ten roh nedošli. Já si ale vždy budu stát za tím, že šprt je ten, kdo se doma pořád učí a učí.
Já se neučila. Já měla totiž v něco hlavě. Něco, co by hodně lidí chtělo, ale ne každý to má. Něco, co je tím víc na prd, čím jste starší. No paměť je to. Vedle toho, že jsem uměla nazpaměť znamení horoskopu celé široké rodiny nebo všechny vítězky Miss ČR, jsem uměla nazpaměť taky děják, zemák, matiku i jazyky. (Fyzikální zákony jsem bohužel neuměla žádným způsobem a tak se vám jednou stalo, že jsem ve třěťáku na gymplu měla vedle samých jedniček jednu čtyřku s odřenejma ušima...).
Angličtinu jsem se začala učit asi ve druhé třídě. Hi! My name is Martina. I am seven years old. Pohodička.
My mother cooked. Taky dobrý.
I will have a dog. Bez problému.
Méně v pohodě z nás začala být paní učitelka, jakmile kapitoly pokročily dále, než ke třem základním časům. Za svůj život jsem se je učila nesčetněkrát. A také jsem je nesčetněkrát zapomněla. Tato pravidla vždy byla a jsou nad mé chápání, ať mi je deset nebo o patnáct víc. Ale slovíčka... to je jiná, protože paměť slouží stále průměrně nadprůměrně. S politováním ovšem musím poznamenat, že si stále myslím, že moje angličtinářská úroveň i nadále jen nepatrně překračuje jazykovou úroveň E.T. mimozemšťana.
Při učení slovíček jsem zjistila, že některá anglická slovíčka jsou těm našim velmi, velmi podobná. Dokonce se domnívám, že by si mamba vystačila i na jeden nákup. Tak třeba: Sweater, banana. Cash. [Svetr, banana. Keš].
Objevila jsem i slovíčka, o kterých jsem vůbec neměla tušení, že jsou s anglickými svázaná.
Tak třeba takové akorát a accurate (přesný), být v ráži a rage (zuřit), čiperný a chipper.
Abych mambě dodala sebevědomí, musím zmínit, že už anglicky mluví, aniž by o tom věděla.
Tak třeba věty : "Rak šel mýt kůl pod jez." nebo "Býk jel sít půldům pod stůl." S horkou bramborou v puse říkáte sice pěkný hovadiny, ale se zavřením obou očí můžeme říci, že mluvíte anglicky. Ty hovadiny znamenají asi toto: ("Strkanice mušle maso chladný lusk ano. Zobák řvát sedadlo bazén zkáza lusk stolička.")
Na závěr mám pro mambu ještě jedno doporučení. Na veřejnosti nevyslovujte nahlas větu: " Fakt,jo?!"! Její anglický obsah byste totiž hledali někde v tom zavrženíhodném sprostém článku.
Ani zdánlivě 
Asi tam není ten WAW! efekt (slušně řečeno, reálně to znamená - strach jako prase z docenta Párala)... Zajímavé je, že když mi lidi dají čas (nejlépe mimo ČR), mluvím anglicky dokonale. Bohužel v ČR je moje anglická mluva nedoceněná a cenní si spíše lidí, kteří se to nadrtí než těch, kteří třeba na češtinu doma narazí málokdy ...
Doufám Martinko, že mamka s babičkou neznaj toho zelenýho nebo případně černýho jedovatýho hada
Nemusela by se jim ta zkratka líbit 
