Komedie mého života

10. března 2016 v 12:42 |  Téma týdne
V mém životě se událo komediálních chvil několik. A musím podotknouti, že za některé by se nemusela stydět ani platinová blondýna. A páč nejsem žádnej lakomeček, velmi ráda se o ně s vámi podělím.
  • Ruční brzda není řadící páka. Ví každej blbeček. Já už taky. Věděla jsem to i v autoškole, ale když jsem prostě stála v kopci a na sedmdesátýdruhý pokus se s ručkou rozjela, moje pravá ruka se nedokázala přeorientovat a stereotypně a naprosto přirozeně místo přeřazení na dvojku pomocí řadící páky to zkusila pomocí ruční brzdy. No nešlo to, co vám budu povídat a já i instruktor jsme se osobně přesvědčili o významu slovního spojení "mít hubu na skle". Pro váš klid v duši dodám, že řidičký průkaz jsem sice získala (a na první pokus), ale řidičkou nejsem. Ale plánuji to už několik osm let.
  • Vášnivá lyžařka. To já jsem. Bohužel na lyžích už jsem nestála skoro tak dlouho, jako plánuji mé řidičovství. Má vášeň započala už v dětství. Bohužel v něm jsem se pro změnu přesvědčila o významu rčení " když dva dělají totéž, není to totéž". A tak když si doma bratr zkoušel lyže a nad schody se nakláněl nahoru a dolů, že "jako" jede, zkusila jsem to taky. Jako ztratilo své úvozovky a vystačilo pouze slovo dolů. Děkuji, že bylo doma jen odhadem ke třiceti schodům. Rovně, přímo ke dveřím, které mou freestylovou jízdu ukončily. Točité schodiště bych asi nedala.
  • Pomoooc! Zasekl se výtah! Chtěla jsem začít kříčet ve Francii, kde jsme byly tenkrát s babičkou a dědou na poznávacím zájezdě. Nastoupila jsem do výtahu, dveře se zavřely, čekám, čekám, konečná zastávka a nic. Pořád nic. Celá nervozní jsem klepala na dveře a než jsem začla volat o pomoc, otočila jsem se. Naštěstí tam byly jen otevřené dveře a nikdo jiný, jinak by si ze mě asi čůrnul do gatí. Kdo to ale mohl vědět, že můžou být dveře na obou stranách, že jo.
  • Myš! Ačkoli myš zvířecí vede v mém případě také k humorným chvilkám (ovšem jen pro přihlížející, pro mě vede k boji o mé přežítí), nyní mám na mysli myš počítačovou. To si tak jednou skypuji s kamarádkou a češu si vlasy Tangle Teezerem. Odložím Tangle Teezer. Po chvíli stejná stereotypní situace jako v autoškole, kdy má ruka sahá právě na Tangle Teezer, jezdí s ním po stole a hlava se diví, že mi ta šipečka na obrazovce nefunguje...
  • Topítko. To mi takhle v práci byla jednou zima. Tedy nejednou, pořád. Až jsem si zažádala o topítko. Dostala jsem nové, ještě zabalené v krabici. Kouknu na obrázek, postavím topítko na koberec podle obrázku, zapnu topítko. To to smrdí, smrdí. Je nové, to je asi tím, potřebuje se to asi vypálit. Po půl minutě topítko zasmradilo celou mou komoru a vypálilo se tak, že přestalo fungovat. Druhý den vidím to samé topítko v jídelně, jen ne nastojato, ale naležato.... já jsem totiž vypalovala koberec.
  • Sem tam, táhni, tlač. Ačkoli jsem se zmiňovala o mé vynikající paměti, která dokáže pojmout mnohé od právních předpisů po cizí slovíčka, na kterou stranu mám otevřít dveře si zapamatovat nedokáže. Každý den chodím těmi několika stejnými dveřmi a stejně to napoprvé vždycky zkusím na tu špatnou stranu. Co je ještě horší, že to dělám i přesto, že na všech dveřích je vždy napsáno velkými tiskacími písmeny push a pull neboli tlač a táhni.
  • Orientace chrousta. Existují věci, které bych nedokázala dokončit. Vedle matematicko fyzikální fakulty je to i orientační běh. Což mě nijak zásadně v životě neomezuje, jelikož narozdíl od mého muže nemám problém se v případě orientačních nesnází zeptat někoho na cestu. A to klidně na každých 50 metrech. Blbý je, když se ptám přímo před hledaným místem. To jsem si takhle vyrazila obhajovat bakalářku vyšvihnutá, mimořádně v podpatkách....přiklapu si k jedněm dveřím, na kterých čtu něco o diplomkách, takže se teda zeptám, kde jsou bakalářky. S posměšným výrazem mě ti kvádráci odkážou na ty dveře, které jsem před vteřinou četla. No jo, ale nedočetla.
  • Kolťačka. Byla moje přezdívka nějakou dobu na základce, snad až v devítce. A to mě ani nevyloučili za nedovolené ozbrojování. To se mělo tak. Měli jsme předmět, jehož už si ani název nepamatuji, ale my holky jsme tam řezaly, stloukaly... nebo se to aspoň pokoušely. A taky jsme psaly do sešitu poznámky, které mladý pan učitel diktoval, abychom z nich následně mohly psát písemku. Při "vyhlašování" mě pan učitel proslavil a mě seznámil se skutečností, že kóty opravdu nejsou kolty. Celá písemka byla krásně okoltována a kolťačka mi zůstala.
  • Zpěvačka. Nebojte, ta ze mě nebude. Vedle toho, že mé zpívací schopnosti jsou ještě méně kvalitní, než ty řidičské a orientační dohromady, mi stále zůstal talent kóty měnit na kolty. Tak si představte, že jsem se teprve před pár dny tady na blogu dozvěděla, že ten švec visel u Lysý! A já odmala měla za to, že visí ulisí. Jakože visí v ulici, ale aby se to rýmovalo, tak visí ulisí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 adam adam | E-mail | Web | 10. března 2016 v 13:31 | Reagovat

Sarkasmus je když holohlavému pochválíš účes.
Sarkasmus je když se zeptáš slepého na cestu.
Sarkasmus je když když se na tebe podívám a řeknu , že ti to dnes sluší.

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. března 2016 v 13:49 | Reagovat

Já jsem u závěreček v autoškole měla zacouvat. No, tak jo, rvu tam tu zpátečku, ale jinak poslušný autíčko nějak stávkovalo, či co...
Pět minut mě ten policajt nechal řadit. Pět minut koukal, jak se snažím a jak mi tam ta pitomá zpátečka prostě nejde.
Pak se tak jako pohodlně opřel a říká: "A nešla by Vám tam ta zpátečka líp, kdybyste si sešlápla spojku?".
Hmmm, měl pravdu :-) Nervy jsou nervy :-) Ale jo, nechal mě projít, chápal to :-) Nemluvě o tom, že jsem zacouvala bravurně a dodnes nevím, jak se mi to povedlo :-)
A s tou myší... Seděla jsem u počítače a bylo toho potřeba nějak víc, takže před monitorem ještě ntb. Pravidelně, když jsem něco psala, jsem se divila, že to nepíše.
Ať jsem psala na jakémkoliv zařízení, prostě jsem si vytáhla šuplík s klávesnicí a hele, na ntb ani čárka :-)
Ale orientační smysl mám :-) Jen ne ve městě :-) Kdekoliv mimo, většinou bezpečně poznám sever, ale ve městě jsem ztracená :-)
S ševcem u Lysý... Já jsem dlouho pátrala, co je okybača (černooký bača) a moje ségra se snažila zjistit jak vypadá osmouteček (letí hledat osmou tečku), ale obě jsme na to přišly nejdýl v pubertě.
Ovšem co je horší, já jsem teprve ve dvaceti přišla na to, že činže není protivné zvířátko :-)

3 Fredy Fredy | Web | 10. března 2016 v 14:36 | Reagovat

to je super, já sama jsem nikdy nelyžovala, ale jestli pojedu na hory, tak uvidím, zda na to mám se naučit něco nového :-)

4 Z Marsalkova Z Marsalkova | Web | 10. března 2016 v 16:30 | Reagovat

[1]: To mas pravdu, dnes mam jeste vetsi ranu, nez obvykle.

[2]: :-D Osmoutecka by ale klidne mohl byt nejaky brouk! Okybaca taky pobavil :-D

[3]: Urcite mas. A za pokus nic nedas. Manzel stal poprve na lyzich v sestadvaceti, kvuli mne. Sice jsem se k nemu radsi moc nehlasila :-D, al jsem na nej pysna.

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 10. března 2016 v 17:01 | Reagovat

Já zas, co s tím stojánkem furt(cos to Janku cos to sněd) :-D Jestli ona to nebude nějaká porucha :-D

A o své AŠ raději pomlčím :-D To by vydalo na celý jeden samostatný blog :-)

6 Z Marsalkova Z Marsalkova | Web | 10. března 2016 v 17:51 | Reagovat

[5]::-D Tak to by me vubec nenapadlo:-D No...ale spojovat Janka se stojankem...no...to by mohla byt porucha i z urcite oblasti. Dorka, Dorka...
A vis, ze kdyz se neco nakousne, tak uz se to musi rict! Takze ocekavame dlouhy komentar nebo clanek s nazvem "Jak se Doktorka ucila ridit".

7 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. března 2016 v 18:19 | Reagovat

[5]:[6]: O ten bych si taky prosila :-) A klidně půjdu do něčeho podobného, nějakou historku bych ještě vyškrábla :-)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 10. března 2016 v 18:27 | Reagovat

[6]: No hele, tady je to přeci pro pobavení - a moje řidičské umění by spíš mohlo vyvolat pláč :D Tedy né, že bych jezdila tak špatně. A miluju rychlost (ale pouze, když vedle mě sedí učitel AŠ). Já jsem tzv. řidička  meziměstská ;-) Města raději přeskakuju :D A moje pravé jméno v řidičáku je Plašanka Strašpytlová.

Jinak jsem atypická parkovačka: nejhorší je pro mě parkovat příčně dopředu, pak následuje dozadu a nejlépe jsem si vedla v podélném parkování.

Porucha z určité oblasti? Chceš tím snad něco naznačit, ;-) :-D

9 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 10. března 2016 v 19:06 | Reagovat

Teď jsem se fakt zasmála, neboť já mám orientaci houpacího koníka, ale huba není líná, tak se ptá. ☺ Příhoda s myší mě připomněla můj kdysi v práci nefungující telefon. V jedné ruce sluchátko, druhou "vytáčím" číslo na kalkulačce. Nefungovalo to, divné ☺☺☺

10 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 10. března 2016 v 19:09 | Reagovat

To s tou myší si dokážu naprosto barvitě představit... a to s tím výtahem se mi jednou stalo taky, naštěstí ne v cizině :D

11 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 10. března 2016 v 20:58 | Reagovat

[9]: :-D Musím říct, že téma je tento týden fajn, psala jsem článek přesně s očekáváním, že by mohlo pár vtipných historek přibýt třeba v komentářích, abychom se třeba ještě všichni zasmáli. A ono jo, děkuji vám dámy!

[10]: Ono je celkem jedno, kde se to stane, myslím, že by na mě koukali divně   všude  :-)

12 Gauri Gauri | E-mail | Web | 11. března 2016 v 19:38 | Reagovat

Pobavila jsem se. :D Zvlášť sjíždění schodů na lyžích. S těmi dveřmi jsem na tom stejně. Nikdy si to nepamatuji a vždycky na ně jdu tím opačným způsobem.

13 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 12. března 2016 v 14:38 | Reagovat

zajímavé..jinak pěkný blog

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. března 2016 v 8:07 | Reagovat

Článek mě opravdu pobavil :D. Stereotyp je zvláštní záležitost, která se třeba zrovna u mně mění v unikátní, když na mne vleze únava. Zrovna nedávno jsem na sebe práskla, že když jsem unavená opravdu hodně, jsem schopná nalít dětem místo sirupu do skleničky olej, odlíčit si obličej odlakovačem na nehty nebo stříknout si lak na vlasy místo deodorantu. Ale jinak jsem docela normální :).

15 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 13. března 2016 v 15:51 | Reagovat

[14]: Pokud to není zdraví ohrožující, tak se to ještě dá pochopit. Děti se pročistí... ale ten lak a odličovač... už radši dál nepokračujte! :)

16 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 14. března 2016 v 8:55 | Reagovat

Velmi vtipný článek! Obzvlášť u toho výtahu jsem se dost červenala, protože přesně to se mi stalo taky - a taky byla samozřejmě první myšlenka, že se to asi rozbilo nebo co... naštěstí na chodbě přímo za mými zády a otevřenými dveřmi výtahu seděla na lavičce paní a po chvilce na mě zavolala, že je to na té druhé straně :-) Tak jsme se aspoň obě pobavily :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama