O holčičce

12. dubna 2016 v 22:13 |  Téma týdne
"Hlavu vzhůru!"
Jedna z věcí, která se snadno říká, ale mnohem hůře provádí. Jak víte, momentálně se nacházím v poměrně nezáviděníhodné situaci, kdy nade mnou bdí nabručený šéf. Otřepané formulky typu "Hoď to za hlavu", " Vykašli se na to" nebo právě "Hlavu vzhůru" jsou naprosto nefunkční, ať už jsou pronášeny kýmkoliv, včetně mě samé. Dušíčka nevnímá a jede si svou písničku. Smutnou, skleslou, vystrašenou. Tyto pocity znám bohužel roky... kořeny jsou zapuštěny hluboko v minulosti. Když semínka těchto pocitů zasejete do úrodné půdy maličké nestabilní dušičky, nemusíte je ani pravidelně zalévat, aby se přesto projevily v plné síle kdykoli jen budou chtít. Jsou jako plevel. Nechcete ho, ale zcela a navždy se ho zbavíte jen ztěží. Co nebo kdo byl tím nezvaným zahradníkem?
Povím Vám pohádku.

Pohádku o holčičce.

Byla jednou jedna malá holčička. Blonďatá, veselá, pilná. Jen krapítek citlivější a stydlivá. Už od nejranějších školních let se však na hodinách cizího jazyka musela potkávat s paní učitelkou, která patřila k nejneoblíbenějším na škole. Paní učitelka totiž neměla něco, čemu se říká trpělivost a porozumění dětské duši, a seřvávala malé žáčky pokaždé, když chybovali. Nedělala rozdíly mezi drzými spratky a malými premianty, rovnice byla jednoduchá- chyba rovná se řev. S každým řevem se v malé pilné holčičce srdíčko sevřelo a doufalo, že nedojde na ní. Protože když řekne něco, co bude špatně, bude následovat co? Řev. A tak holčička neříkala nic, nehlásila se ani v případě, že odpověď věděla. Protože co kdyby se přeci jen mýlila... Stala se tak mlčící holčičkou. Mlčící z důvodu možného selhání a následného hněvu.

Prozatím měla strach jen z reakce učitelky, nikoli z posměchu okolí. O změnu se však postarala zanedlouho jiná paní učitelka. Poněvadž byla holčička pilnou jedničkářkou, tento fakt dával paní učitelce určitou záruku, že její papírkový vzkaz dojde do jiné třídy v pořádku. Kolikrát holčička prosila paní učitelku, aby si vybrala jiného poslíčka. Ta však měla za to, že pravidelným posíláním se vzkazy do jiných tříd holčičku stydlivosti zbaví. Cesta do pekla tak byla opravdu dlážděná dobrými úmysly.... Některé třídy byly pro holčičku opravdu peklem, starší žáci se rádi posmívali a holčička se leckdy vracela se skleněnýma očima.
Záměr paní učitelky došel obdobného výsledku, jako když se dříve zlá kuchařka ze školky rozhodla holčičku naučit jíst rajčata a papriky. Když do ní násilím nacpala rajčatovopaprikový salát, výsledkem byl pozvracený koberec a zlomená holčička, která rajče nepozřela dalších 15 let a paprika to má spočítané nadosmrti...

Definitivní zájem projevovat nahlas své znalosti ztratila holčička na střední škole, když se opovážila decentně a v soukromí upozornit paní učitelku češtiny, že holčička opravdu chybu v diktátu nemá, že zplihlé vlasy jsou opravdu zplihlé, jelikož to píší i v Pravidlech českého pravopisu. Asi byla blbá jak holčička, tak autoři Pravidel, jelikož paní učitelka trvala na svém "s".

Holčiččin získaný blok se později ve velkém projevil na vysoké škole. Pokud na některém semináři vyučující žáky vyvolával nebo snad požadoval přednes seminární práce před třídou, už na něj nešla nebo přestoupila k jinému vyučujícímu a raději si napsala o to těžší písemný test, i kdyby ho měla psát třikrát. Z pouhé představy přednesu před tolika cizími lidmi totiž holčička upadala do mdlob. Pokud by si k té představě přidala ještě třeba mikrofon, srdíčko zvonilo rovnou k infarktu.

Na závěr si holčička moc přeje, aby těmito vlastnostmi nebyly obdařeny její vlastní budoucí děti, jelikož život s nimi není jednoduchý, ač to mnozí nedokáží pochopit. Je to asi stejně těžce pochopitelné jako sdělení, že holčička nechtěla být právničkou, protože věděla, že v tomto oboru není dobrá...a přitom by s ní její index většina studentů mileráda vyměnila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 12. dubna 2016 v 22:24 | Reagovat

Takže šéfa to ještě nepřešlo? Páni..

Je zajímavé, jak si zážitky z dětství neseme sebou do do dospělosti.

Kupříkladu nikdy nezapomenu, jak po mně učitelka ve školce řvala (doslova), že nejsem schopna otevřít papírový deštník při nácviku jakéhosi tanečku, že všem dětem to jde, jen já mám problém. Řvala tak po mně několik dní. Nakonec zkusila deštník otevřít sama a zjistila, že je pokažený.
Ještě teď mám z toho husí kůži.

2 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 12. dubna 2016 v 22:38 | Reagovat

[1]: Takový učitelky ale prostě ve školkách a školství nemaj co dělat. První léta rozhodují o celým dalším životě člověka a necitlivá nechápající učitelka může dítě poznamenat i na celý život. Ten deštník jí měl někdo narvat do zadku :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 12. dubna 2016 v 22:49 | Reagovat

Tuhle jsem se přihlásila u nás ve škole na projekt "Rodiče čtou dětem". Bylo mi řečeno, že prostě pár zájemcům v družině přiblížím knížku podle mého výběru a já na to kývla.
Prd. Mělo se to jmenovat "Rodiče čtou rodičům a prarodičům a děti se tlemí".
Bylo to v jídelně, před širokým publikem a do mikrofonu, který musel být přesně v určité vzdálenosti, jinak pískal...
Už nikdy se nenechám nachytat.
Jinak já mám školní zkušenost spíš z plavání, kdy mě plavčice šoupla ze skokánku a když jsem se panicky hrabala ven, přidržela mě pod hladinou tou tyčí, co s ní normálně děti spíš vytahují. Strach z vody mám doteď a ještě ve třiadvaceti jsem nebyla schopná si obléknout rolák a umýt obličej.
Jo a ještě dnes mám problém vyrazit mezi lidi sama a to i u nás do sámošky...
Ale neboj, dědičný to není. Všechny moje děti chodí celkem spokojeně.
I když... Teď nevím. Možná jen nechtějí chodit se mnou a jít sám je menší zlo :-)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 6:14 | Reagovat

To mne mrzí... Moji holčičku zlomili doma a ve škole, přestože byla premiantka, dávala na frak ostatním. Jen potom se z holčičky párátka stala žena a narostla jí krásná prsa a už ne tak krásné boky a v půlce prváku na gymplu jí přestěhovali do nového, již utvořeného, kolektivu úplně jiných puberťáků ... Od té doby je spíše mezi studenty zpátky, protože se ji smáli, jak to, že to neví (ono totiž na tom druhém gymplu byli hodně popředu) ...

Drž se zlato, ale dobře se s manžílkem rozhodněte, zda má cenu tam zůstávat ...

5 Jitka Jitka | 13. dubna 2016 v 11:00 | Reagovat

Bohužel já můžu říct, že je to dědičné. Mám maminku učitelku a od té jsem slýchávala velkou kritiku na mě, ať už jsem byla tlustá nebo líná neměla jsem dojem, že jsem ta, kterou by chtěla mít. Proto jsem se moc snažila, aby jsi takové pocity neměla. Chtěla jsem z tebe vychovat sebevědomou osobnost. A oni tě blokli ve škole což jsm vůbec netušila :-( . Takže dítě moje zlaté můžu tě jen potěšit tím, že časem a zkušenostmi člověk vše přehodnotí, zjistí, že není proč se bát, protože máš vždy volbu - odejít. Je to štěstí mít dobrého šéfa a takových je málo. Ale věř mi jseš úžasná, takových je málo a já jsem na tebe pyšná, že už teď si dokázala tolik věcí co jiní za celý život nestihnou. Drž se a když tě bude šéf s..t, tak si ho představ na míse jak tlačí a věř, že má stejný h...o jako mi všichni :-) . Mám tě ráda.

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 16:22 | Reagovat

Já jsem odolná holčička a rozchodila jsem takové zážitky. Mně naštěstí jen vytane na mysli to nejsprostší slovo (či kombinace několika), když si vzpomenu na učitelku hudební výchovy, která nás mlátila učebnicí po hlavě, řvala, že ji bylo slyšet na druhém konci města a vláčela za vlasy. R

7 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 16:33 | Reagovat

A co oslovit někoho, kdo umí udělat z holčičky ženu?:)

8 Z Marsalkova Z Marsalkova | Web | 13. dubna 2016 v 17:49 | Reagovat

[3]: :-)

[4]: Aspon ty prsa, ze ti narostly, mne ani to :-D Vtipkuji. Neboj, poperem se s tim a jeste jednou vsem ukazeme, jaky jsme holky velky!
Rozhodujeme se porad, delame co muzeme, ale momentalne to tak nezavisi na nas...cekame a uvidime.

[5]: :-)

[6]: Jezkovy voci!

[7]: Momentalne mohu rict leda manzelovi... :-)  Drive jsem ale  navstivila odbornika...I kdyz puvodne kvuli necemu jinemu. Ale nejak to nevyslo, mozna o tom nekdy napisu :-)

9 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 14. dubna 2016 v 23:05 | Reagovat

Snad se z toho nestane rodinné prokletí. Přeju Ti, aby ses s tím časem dokázala vypořádat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama