V práci se zatahuje

1. dubna 2016 v 12:42 |  Maršálci jdou do světa
Počáteční naivní slepota, tak bych to nazvala. Vážně začínám myslet, že když něco na začátku vypadá naprosto bezchybně, tím spíš to znamená, že šedivé mráčky teprve připlují. A možná že ani nepřiplují, už tam byli, jen my jsme je neviděli.
Naštěstí však existuje rovnováha, a když nám něco začíná pošmourně, časem se to vyjasní.

Třeba v prvních měsících naší známosti, kdy to stálo za nic a nakonec se z nás stal nerozlučitelný pár. Nebo naše současné bydlení, které jsem po prvním dojmu chtěla odmítnout, ale nakonec jsme v něm našli perfektní místo s českou sousedkou.
Na druhou stranu jsme si mysleli, že bydlení v sharu bude fajn a ono to skončilo soudním sporem s ježibabou.
Stejně zaslepeně jsem tu nedávno básnila o své práci... a hle, zase se zatahuje.

Samotná práce se nezměnila a neměla bych si na co stěžovat kdyby....
kdyby po mně něchtěli něco, co mi nikdy neřekli nebo neukázali. Vědma nejsem.
Šéf mě přijímal jako naprostého nováčka s tím, že mě vše naučí. Vše jsem si zapisovala polopaticky do posledního puntíku do sešitu. Když jsem si nebyla jistá, ptala jsem se a zase si pečlivě vše zapisovala. Začlo to bezvadně a dva měsíce nebyl žádný problém, žádná reklamace, nic.
Během minulého týdne mi moje bublinka praskla a začala se pomalu, ale jistě vyfukovat. Šéf mi oznámil, že přišla první reklamace. Toto byla opravdu moje chyba, místo koncovky V2 na štítku jsem se překoukla a napsala V1. Nic se víceméně nestalo, jen překlep.
Nicméně druhý den jsem zjistila, že došly i nějaké kartony, které používám. Když jsem nastoupila, hlavně mi zdůrazňoval, že musím zapisovat na speciální blok u Marka, kolik jsem si čeho vzala. Tak jsem měla za to, že to zapisuji proto, aby věděl, kdy má objednat další. Jaké překvapení, když mi protivně oznámil, že jsem mu to, že kartony dochází měla říct dřív, protože to trvá kolem dvou týdnů od objednání, než přijdou nové.

Další den jsme naprosto náhodou zjistili, že část konečného papírování dělám špatně, respektive vynechávám jeden krok. Opět dosti naštvaný šéf mi sděloval, že ho přeci nemohu vynechat. A já to snad chtěla? Nicméně ten krok mi jaksi na začátku zapomněl ukázat, protože toto vysvětlování si vedle toho, že ho mám do puntíku v sešítku pamatuji naprosto přesně. Tak jsem do večera opravovala papíry za předešlé dva měsíce...

Včerejšek tak pro mě vlastně nebyl překvapením, když se mě zeptal, zda jsem zaregistrovala USB. Nezaregistrovala. Opět jsem dělala vše tak, jak mi při nástupu ukázal. Nicméně mi zase zapomněl ukázat, že mám jít ke speciálnímu počítači, připojit, naťukat, zaregistrovat. Takže očekávám další reklamace, jelikož poměrně dost takto nezaregistrovaných objednávek jsem během těch dvou měsíců poslala. Odhodlala jsem se a řekla jsem, že toto mi vážně neukazoval, že na to asi zapomněl. Myslíte, že něco takového připustil?? Ne.

Že zoufalou bezmoc zažívám doma, když mě manžel neposlouchá nebo si nepamatuje, co říkal a neříkal, už jsem si zvykla a je to taková součást našeho rodinného folklóru. Ale v práci mě to mrzí a srovnávám se s tím ne úplně lehce. Děláte vše tak, jak vám ukázali, nejlíp, jak můžete. A pak jste káráni za chybu, která ale v podstatě není vaše.... ale bohužel to nemáte jak dokázat. A když to nemáte jak dokázat, tak má prostě pravdu šéf, že...

No, velká malá plačtivá krize částečně způsobená i těmito událostmi na mě padla minulý týden. Tento týden už se usmívám, jak dlouho v té práci budu, že... kdo ví... :-)
Jen naznačím, že v následujících týdnech se buď nestane vůbec nic, nebo budou přelomové.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 13:09 | Reagovat

Tak ale už víš, že ze všeho vyjdeš poučená :-)
Tak neztrácej ani hlavu, ani naději :-)
Vždycky může být hůř. Vždycky.
A když je náhodou tak zle, že už hůř být vážně nemůže, tak se raduj, že už může být jedině líp.

2 Fredy Fredy | Web | 1. dubna 2016 v 13:53 | Reagovat

dobrý článek, dobře že ze všeho vyjdeš poučená :-)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. dubna 2016 v 14:16 | Reagovat

Skvěle napsané :), občas mě však frustruje, že z mnoha negativních věcí, které jsem prožila, jsem nevyšla poučená tak, jak bych měla...

4 Antea Antea | Web | 1. dubna 2016 v 14:52 | Reagovat

Já jsem zažívala v práci podobné situace, zejména od výše postavených kolegyň a nakonec to vyústilo v to, že jsem dala výpověď...

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 16:53 | Reagovat

Milá Martinko,
utěšovat by tě mělo v každém okamžiku vědomí, že tys udělala všechno správně (tak, jak ti to bylo vysvětleno). Mrzí to, to určitě ano. Moc doufám, že se nakonec ukáže, že to není tak divoké, jak to teď vypadá: žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří.

Vydrž, my ti všichni fandíme. Tvoje věrná obdivovatelka ;-)

6 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 1. dubna 2016 v 19:03 | Reagovat

[1]: Neztrácím, a doufám v lepší zítřky a přelomové týdny. Páč kauza šéfik pokračuje směle dále.

[2]:[3]: Děkuji, i když toto bylo jen takové vy(b)lití a určitě se najdou i lepší články, ale jsem ráda, že se přesto líbilo.

[4]: Kdybych věděla o lepší práci, také bych jí dala, ale nevím a výpověď si tak zatím nemohu dovolit. Ale uvidíme...

[5]: Milá Dorko, děkuji za slova útěchy. Já to všechno vím a hrozně ráda bych si z toho nic nedělala, ale já mám prostě takovou blbou povahu, přepřepřepřepřecitlivělou. A zhoršuje to to, že ani kdybych chtěla, tak pořádně nemohu něco říct, protože prostě  v angličtině se necítím a tak je to ve mě vše zavřené. Bych potřebovala propíchnout :-D  Jaká obdivovatelka, ty kecko... to ty léčíš lidi, já balím krabičky a ještě asi podle šéfa naprd :-D

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 19:39 | Reagovat

[6]: Tak já po tobě hodím jehlou a propíchnu tě, ju? ;-)

Někdy jsou věci jiné, než se zdají (a to jak v plusu, tak v mínusu)...

Co si to sepsat na papír - a pak mu to podle tohohle konceptu říct?

8 Meduňka Meduňka | Web | 1. dubna 2016 v 20:22 | Reagovat

Soucítím s tebou :)
Co já se nadělala ze začátku v práci chyb, i dost závažných! A to hlavně díky vlastní blbosti. Až si mě šéf zavolal na kobereček, čekala jsem vyhazov. A dostala jen ponaučení, že když něco nevím, mám se zeptat přímo jeho. A už tam pracuju 15 let :) Nojo, není šéf jako šéf...

9 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 1. dubna 2016 v 21:41 | Reagovat

[7]: Já už podstatu vyslovila, a vlastně není víc co říct... ale anglicky prostě mluvím naprosto nesebevědomě a to je pak protivník na koni. Celé je to zapeklité a blbě se to vysvětluje, jak už to u pocitů leckdy bývá.

[8]: A pro mě by ten vyhazov byl asi vysvobozením. Važ si šéfa svého, jiní mají zlého!

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 21:56 | Reagovat

Pozorně jsem četla článek i komentáře. Myslím, že jsi v počátcích práce a buď si s šéfem sednete (nedošlo mu, že musí vysvětlovat a dohlížet krok po kroku) nebo půjdete od sebe. Koukej kolem sebe a třeba mu nenápadně dej přečíst tento článek. Třeba mu jen něco nedošlo a tobě taky ne. Informace jsou dnes peníze, vidíš to teď sama. Narazíš ještě víckrát, život je dlouhý...

11 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 1. dubna 2016 v 22:02 | Reagovat

[10]: Kitty, teď jsem se musela usmát :) Jsme v Anglii, šéf je Angličan, takže to není dost dobře proveditelné, ale ta představa mě pobavila :-)

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 1. dubna 2016 v 22:07 | Reagovat

[11]: To je tak, když jsem na tvém blogu jen kratičce. Kárám se za neznalý komentář a přeji dál jen stálý úsměv

13 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 1. dubna 2016 v 22:27 | Reagovat

[12]: To se nekárej, to není třeba. Už zase nějakou dobu jsem o našem anglickém životě nic nenapsala, tak jsi to nemohla z ničeho poznat :)

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 9:44 | Reagovat

[13]: Přesto nakouknu - nemá se psát komentář bez znalosti blogu :)

15 Kosma Kosma | Web | 2. dubna 2016 v 19:11 | Reagovat

Mě práce strašně ovlivňuje - musím tam mít pohodu, dobrý kolektiv, soulad, jinak nestojím za nic! Je pro mě hodně důležitá - vždyť tam člověk stráví tolik času! Takže rozumím a držím pěsti, ať to dopadne co nejlíp pro tebe! :-)

16 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 2. dubna 2016 v 20:43 | Reagovat

[14]: Ale prdlajs!

[15]: Přesně tak. Doufám v lepší zítřky, doufám :)

17 klavesnicetuka klavesnicetuka | 3. dubna 2016 v 11:16 | Reagovat

No to zaučování je těžké. Sama jsem jako nadřízená zaučovala několik lidí a ono se vždycky něco zapomene říct.
Nicméně, když si nejsem jistá, jestli jsem to dotyčnému říkala, tak začnu tím, že jsem mu to nejspíš neřekla:-)
ale co mě dokáže naštvat, když vím, že jsem to říkala 30x, psala do mailů atd a někdo mi řekne, že jsem to neřekla - to mi pak není líno najít ten mail:-)
ale já teda jako šéf neřvu..protože sama nemám ráda, když na mě někdo řve..

ale z toho si nic nedělej, přece po 2 měsících v nové práci nemůžou chtít zázraky a i kdyby to bylo teda přelomové, tak to možná bude přelomové tím správným směrem:-)

18 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 3. dubna 2016 v 14:54 | Reagovat

[17]: Já kdybych si nebyla jistá, jak to bylo přesně, tak neřeknu ani ň... ale mám perfektní epizodickou paměť a takové věci mám prostě v hlavě jako video :-) Mně se nic víckrát říkat nemusí, stačí jednou, ale musí se to říct, protože něco fakt člověk sám vykoumat nemůže... Asi bys mi jako šéfová vyhovovala :-D

19 Jana Jana | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 23:51 | Reagovat

Budu ti držet pěsti, abys měla štěstí. Naštěstí je za každým mrakem sluníčko :) Drž se, mne to snad brzy čeká ... :)

20 Děvče od vedle Děvče od vedle | Web | 7. dubna 2016 v 10:23 | Reagovat

Držím palce, ať se to dobře vyvíjí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama