Den poslední

10. května 2016 v 15:17 |  Maršálci jdou do světa
Minulý pracovní týden jsem zaučovala svého nástupce jménem Radu, z Rumunska. Vypadá jako milý mladý muž, ale jsem ráda, že s ním už nemusím sedět v jedné místnosti.... je kuřák a promiňte mi to, ale ti mi zkrátka smrdí. Od úterního večera jsem připravovala české pohoštění na můj velký pátek- den poslední. Máslové košíčky, škvarkový koláč a piškotový dortík ze zakysané smetany.
Na fotkách můžete vidět dortík před dokončením a celou slavnostní tabuli prostřenou na luxusním ubrusu z bublinkové folie. :-)


Jelikož přepravit všechno pěšky jen s dvěma rukama bylo prakticky neproveditelné, objednala jsem si osobního řidiče s černým luxusním sportovním vozem audi TT. Řidič se jmenuje Steve a je byl to můj týmový kolega.

Všem členům našeho týmu jsem rozeslala zprávu s oznámením času degustace, který jsem stanovila na půl jedenácté a také sdělila mé poslední přání- společné foto. Ve stanovený čas se skutečně všichni dostavili, myslím, že můj kamrlík toliko lidí pohromadě dosud nezažil. Věnovali mi krásné přání "Hodně štěstí" s věnováním od každého, čokoládové bonbony a Steve ještě na památku něco ze svého umění.

Na fotografii zleva: Don, Mark, Saj, Lisa, já, Jes, Ian, Steve, Joe.
(Joe se nedopatřením na fotografii nedostavil, vypůjčila jsem si ho proto z fotografie získané poté. Ovšem mé dovednosti v kategorii "úprava fotografií" jsou, jak se můžete přesvědčit, menší než mizivé.)


I já jsem všechny obdarovala.... ze starých cédéček, které bych jinak vyhodila, jsem pro každého vytvořila "umělecké dílo"! :-) Tyto výtvory zvěčněné nemám, ale sovičku a rybičku, kterými jsem si vyzdobila kamrlík, Vám ukázat mohu!












Nejrychleji zmizely košíčky, nejvíce údivu sklidil samozřejmě škvarkový koláč a nejvíce chvály padlo na nepečený dortík,
o jehož recept jsem se dokonce na žádost musela podělit. Kolegové tak už vědí, co jsou to piškoty, i když jim neřekli jinak, než "fiškoty". :-)
Onen pátek jsem nedělala nic, Radu všechnu práci zastal za mě a já mohla přijímat návštěvy, dojímat se a dojímat se. Bylo mi tak zvláštně, jak se čas chýlil ke konci, jako když jsem byla malá a chýlil se ke konci Štědrý večer. Ovšem za rok vždy přišel nový. Jestli však znovu poznám tak báječné lidi, jako tyto? To řekne jen čas.
Rozloučili se se mnou jak všichni moji kolegové, tak i ty Martinovi- sedávali jsme spolu všichni na obědě a povídali si.

Andrea z Itálie mi ještě stihl udělat poslední pravé italské minicapučíno. Po minulé zkušenosti ví, že s nějakým espresem bez mléka a cukru si na mě opravdu nepřijde! :-)

Den se skutečně uchýlil ke konci a můj řidič Steve zavelel k odjezdu. S vypětím všech logistických sil jsme do malého sporťáku naskládali několik krabic, které už nebyly ve firmě potřeba a které mi Mark skladoval na stěhování.
Ten samý Mark mě také vzal v neděli do Londýna na celodenní výlet... ale o tom příště!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. května 2016 v 17:31 | Reagovat

Krásně se čtou zkušenosti ze života v cizině. Jsem ráda, že jsem tě poznala a můžu si u tebe číst, jak to cvrčí ve světě. Hodně sil do nového zaměstnání i života :-)

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 10. května 2016 v 18:04 | Reagovat

Kolegové se s tebou krásně rozloučili, určitě to moc těší. Přeju ti, abys i na nové štaci měla štěstí na dobrou partu. Ta je opravdu důležitá. Vždyť člověk v prácí tráví spoustu času a pokud lidé nenajdou společnou řeč, tak to většinou stojí za (vždyť víš) :D  :D  :D

3 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 10. května 2016 v 22:21 | Reagovat

[1]:[2]: Děkuji Vám, milé ženy :-) Co bude dál, ukáže čas... Momentálně bojujeme se sháněním bydlení a je to přetěžké, téměř nikde nechtějí dovolit psíka a když ano, nejsou to zrovna příjemné čtvrti... tak uvidíme, co nám ten život zase nachystá.

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 10. května 2016 v 22:51 | Reagovat

[3]: Fakt držím palce a přeju jen dobré :-)

5 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 11. května 2016 v 12:33 | Reagovat

Marti, držím palce, vypadá to, že to teď budeš fakt potřebovat, co? :-)

6 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 11. května 2016 v 18:06 | Reagovat

[5]: Baru, asi jo! Do pátku se musíme rozhodnout pro nějaké bydlení a ještě nemáme nic :-D Tak se palce budou hodit zítra, Martin jde na další prohlídky, tak ať to je přijatelné :-)

7 Jana Jana | E-mail | Web | 11. května 2016 v 18:27 | Reagovat

Ty opice, aby ses nějak bez manžílka nerozjela :P :P :P

8 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 11. května 2016 v 18:42 | Reagovat

[7]: Baby nebude sedět v koutě! :-D Za to nemůžu, že se to všechno tak schází až když jsem sama doma! Všechno je ale samozřejmě s manžílkovým svolením! :-P  :D

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. května 2016 v 19:32 | Reagovat

To je tak krásný vyprávění o životě jinde, být cizinec, moc by se mi líbilo tohle pohoštění, možná ještě víc, kdyby přinesl každý nějakou dobrotu ze své země, to bych teprve achala :-D.

10 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 11. května 2016 v 20:03 | Reagovat

[9]: Jooo, to oni achali, to zas jo. Čéče, já bych tam ani o to jiné pohoštění moc nestála, je tam hodně milovníků kari z Indie a to já nemusím :-D

11 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 13. května 2016 v 10:09 | Reagovat

Půvabný článek :-) Snad na novém pracovišti najdeš podobně fajn kolektiv! A teď bych si možná mohla jít koupit piškoty a smetanu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama