Sedm St...ěhování

27. května 2016 v 14:24 |  Maršálci jdou do světa
Stěhování. Zas a znovu. Stěhování jest důvodem mé odmlky.
Když jsem před pěti měsíci psala článek s názvem stěhování pošesté, neměla jsem potuchy, že šestka bude jen na chvíli. O to více doufám, že sedmička dostojí své pověsti a bude opravdu šťastná. Protože stěhování je opruz. A čím větší číslo, tím větší opruz, protože věci se kupí a kupí.

Prvně jsem se stěhovala od našich na plzeňský privát kvůli vysoké škole. Do pokoje sdíleného s jinou vysokoškolačkou Péťou, která byla podobně praštěná jako já, a staly se tak z nás dobré kamarádky, které si téměř každý týden chodili "zatrsat". Jednalo se nejen o sdílený pokoj, ale i celý byt, stěhovala jsem se tak jen s dvěma taškami.
Protože se bydlení v tomto domě ukázalo nestrpitelné kvůli nesnesitelným a netopícím senilním pronajímatelům, po prváku jsme jim dali vale. Péťa odjela na Erasmus do Anglie (kde si mimochodem našla holandského přítele, s kterým dodnes žije v Amsterdamu), a já se stěhovala podruhé. Množství věcí se změnilo jen nepatrně a bylo možno jej převézt tramvají.

Druhým druhým domovem se již stala vysokoškolská kolej, do jejíhož pokoje jsem se nastěhovala se spolužačkou Jančou. Měli jsme svou pidikuchyňku, koupelna nás propojovala s pokojem vedle. Když jsem se na kolej hlásila, předali mi určité dokumenty na mé jméno. Poté když jsem přijela, zjistily jsme, že tak docela na mé jméno nejsou a byly mi vydány špatné. Představte si, že hned ve vedlejším pokoji bydlela slečna, která se jmenovala také Plachá. Což byla docela humorná náhoda, přičteme-li, že Plachá není Nováková.
Moje spolubydlící Janča se mnou prožila mnohé. Je první, komu jsem představila Martina, tenkrát přítele, nyní manžela. Chápavě odjížděla na víkendy na Moravu. Kdo jiný by nám tak měl svědčit na svatbě, než ona? Janča zůstala navždy jednou z našich nejbližších přítelkyň.
Na kolej vzpomínám s radostí, ale ani tady jsem nezůstala dlouho, přesně necelý školní rok.
Jelikož se počet lidí zdvojnásobil, zdvojnásobil se i počet stěhovaných věcí do nového bydlení. Již bylo třeba několikrát naplnit osobní auto, jenž nám i se svou osobou zapůjčil ke stěhování Martinův táta.

Do třetice jsme se s Martinem nastěhovali do bytu, do pronájmu. Martin končil školu a jeho vzdálená teta měla zrovna volný byt k pronájmu. 1+1 sláva umakartu ve čtvrtém patře, starý byt po umřelé babičce. Vydrhnout, vyhodit staré skříně, vymalovat, vytapetovat, vybavit. Vše za pár peněz, kterých nebylo nazbyt. Ze smutného bytu se mi ale myslím podařilo vytvořit útulné hnízdečko, do kterého jsme přivedli i Ketynku a ve kterém jsme vydrželi přes tři roky. Po oněch třech letech však nastal čas, kdy nás v Plzni nic nedrželo, naopak v Praze ano.
Náš majetek byl vedle psa zvětšen také například o lednici, psací stůl, komodu nebo minigaučík. Tentokrát přišel na řadu táta můj, jeho Felície, dědův vozejk a náš malý Citroen C3. Nevím jak, ale dali jsme to na jednu cestu.

Napočtvrté jsme tak přesídlili do 2+kk (už zděné!) do desátého patra paneláku u stanice metra Lužiny. Pronajímatelka byla bezvadná, stejně jako paní s dětmi, která bydlela v bytě před námi a se kterou jsme stále v kontaktu.
Po roce jsme se však z různých důvodů rozhodli své pobývání ukončit nejen v Praze, ale i v České republice.
Do naší výbavy nám přibyly hlavně matrace, kterých se nikdy nevzdáme. Zbytek nábytku jsme ovšem prodali nebo odvezli na chatu, jelikož jsme se udělali "krok zpět" a zase se stěhovali do pokoje ve sdíleném domě…

Páté stěhování jsem popisovala již dostatečně. To ono stěhování do domu v High Wycombe, který se ukázal jako dům hrůzy s ježibabou. Peklo jsme snášeli necelé dva měsíce. Počet věcí se změnit z povahy velikosti pokoje nemohl. Na stěhování postačil Ford Transit, který zůstal poloprázdný, s řidičem.

Pošesté jsme se nastěhovali do roztomilého minidomečku ve Flackwell Heath, s těmi nejlepšími sousedy na světě. Z tohoto pohledu dokonalé, ovšem z jiné strany dokonalé již mnohem méně. Dokonalých sousedů, s kterými jsme alespoň také stále v kontaktu, jsme si tak neužívali ani půl roku, jelikož nové zaměstnání jsme našli několik set mil na sever.
Ten samý Ford Transit jsme nyní naplnili také postelí a další matrací, kterou jsme dostali darem právě od našich sousedů. Stěhovali jsme se totiž do domu s dvěma pokoji.
A co hosti? Už mají kde spáááát….

A jsme u té sedmičky.
O ní Vám ale povím příště....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 27. května 2016 v 14:49 | Reagovat

Pěkné :-D Myslím, že kupení věcí je něco, čemu člověk neunikne, na počet osob nehledě. Vidím to na svém každoročním stěhování - z pražského bytu na léto domů a od podzima zase zpátky do Prahy. Je to neuvěřitelné, ale přestože se počet lidí nemění, tak počet věcí během těch pěti let pozvolna, ale vytrvale vzrůstá. A tak se krosna postupně proměnila v největší kufr, co doma máme... :-D Nechci vidět, jak to bude dál - a co teprve, jestli budu mít nějaké peníze :-D

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 27. května 2016 v 15:49 | Reagovat

Martinko, moc a moc Vám oběma přeju, aby ta sedmička byla ta opravdu šťastná :-)

3 Kitty Kitty | E-mail | Web | 27. května 2016 v 16:06 | Reagovat

Tuším, že toto stěhování nebude poslední, jdete si za příležitostmi a ty jsou zatím lepší "venku". Na pokrač se těším. Zatím je vaše stěhování lepší než se říká: "Stěhovat se je horší jak vyhořet..." ;-)  :-D

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 27. května 2016 v 18:00 | Reagovat

Já takové stěhování vůbec neznám, protože jsem nezažila ani jedno ze svého dětství. Musí to být velice náročné.

5 Anita Barrasa Anita Barrasa | E-mail | Web | 27. května 2016 v 18:30 | Reagovat

Ať žije stěhování! Taky jsem si toho užila dost a asi ještě užiju. I když to nebylo do různých bytů, dalo by se říct, že to byl spíš odchod a poté návrat. Ale když už je to poněkolikáté, leze to na nervy. Každopádně věřím, že to současné bude to štastné, a jak u mě, tak u vás :-)

6 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 27. května 2016 v 19:22 | Reagovat

Och, už se na sedmičku těším :)
Já se stěhovala dvakrát a první stěhování si ani nepamatuju, protože mi byly tak tři-čtyři roky :D
Ale tu druhé byl pro mě celkem šok, protože to bylo nové město a navíc rodinný dům, kde jsem měla obrovský pokoj jen pro sebe.

7 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 27. května 2016 v 19:48 | Reagovat

[1]: Co teprve, když je člověk skladovatel a vůbec nic nevyhodí, že... což není můj případ naštěstí, dokážu věci buď vyhodit nebo prodat... ale stejně přibývají.

[2]: Baruš, děkujem!

[3]: Poslední opravdu určitě nebude, ale doufám, že vše vyjde a alespoň ten rok tu setrváme.

[4]: Já jsem tedy ještě v dětství zažila stěhování z postýlky do pokoje sdíleného s bratrem a pak z tohoto pokoje do mého podkrovního království, ale to už jsem nezařadila :-D

[5]: Tak takové jsem zase nezažila já a díky za to. Od svého mužíčka rozhodně nikam odcházet nehodlám, takže ani nezažiju :D Držíme pěsti!

[6]: Já až do té vysoké strávila život v jednom domě... a vzhledem k mé povaze bych takové stěhování asi nesla hodně těžko, i kdybych měla mít třeba vlastní koupelnu :D  Doteď si nedovedu představit, že by se jednou dům našich měl prodat.

Všem: Není internetu, mobilní data jsou velmi omezena. Přijměte mou omluvu, že u Vás nečtu, nekomentuji...nemohu. Příští týden už budu zase v obraze!

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 27. května 2016 v 21:32 | Reagovat

[7]: Neboj, my ti neutečem ;-) Tak ať to všechno jde jako po másle :-)

9 Vlado Vlado | E-mail | Web | 22. června 2016 v 10:31 | Reagovat

Tak to už je pěkné číslo! Když si představím, kolik lidí změní své bydliště jen jednou za život nebo max. 2x a vy už jste si to dala 7x!
Já se stěhoval 3x a 3x jsme si vymaloval. Je to pro mne takový rituál. Prostě si musím nové prostory vymalovat :D
Pár typů jak na to, kdyby se hodily pro osmičku .. :-D
http://free-dee.cz/vymalovat-byt-svepomoci/

10 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 23. června 2016 v 15:07 | Reagovat

[9]: Jaj, tak ono Vladů asi vážně existuje víc, jsem si vás spletla :D  Pokud to jde, také malujeme! Nesnáším bílé stěny a cítím se víc doma, když vím, že to je naše práce. Zatím jsme malovali dvakrát. Teď ne, je to velký dům, jen pronájem... takže alespoň věším obrazy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama