Návštěva anglického útulku

29. listopadu 2016 v 19:22 |  Psí život
Ve čtvrtek večer jsem dopletla a došila posledních pár hraček a obojků, abych si je v pátek mohla strčit do batůžku a odvést potřebným. Potřebným pejskům z anglického útulku, který se konkrétně jmenuje Brysons Animal Shelter a nachází se na severovýchodě Anglie ve městě Gateshead. Toto město možná nikomu nic nenapoví, ale když řeknu, že hnedle za řekou leží město Newcastle upon Tyne, mnozí už možná "budou doma" (zejména fotbaloví fanoušci).

Do cílové rovinky už jsem vcházela s knedlíkem v krku... štěkot mi napovídal, jakým směrem se útulek nachází. Do recepce jsem vcházela společně s dvěma bíglíky, kteří se právě vraceli z procházky s dobrovolníky. Nejistě jsem těkala očima po místnosti a čekala, až se na mne dostane řada. Paní ve středním věku se mě ptá, proč přicházím. Otevírám batůžek a jako z klobouku z něj vytahuji mé skromné dary. Ale i za tyto dary se mi dostalo nejen nadšeného slovního poděkování, ale i žádosti o zanechání poštovní nebo jiné kontaktní adresy. Paní mi popsala cestu k první aleji kotců, dál jsem šla sama.... a knedlík v krku se pomalu začal proměňovat v kapičky slané vody.

Hned v prvním kotci jsem spatřila stafordku Bellu. Jako dárek na přivítanou mi hodila její bůvolí kostičku a vyzývala ke hře. Jen těžko uvěřit, že ona je ta s tím nechtěným prvenstvím... to ona je tu nejdéle. Do útulku se dostala v jejím roce a můžu říct, že tam strávila půlku života... lehké počty. Tohle odrostlé štěně pořád nenašlo své doma, i přesto, že je nekonfliktní ke psům i lidem. Její jedinou nevýhodou je, že má příliš mnoho energie, kterou vypouští na vodítku nebo při hře s člověkem a které ještě nikdo nedal ten správný směr.

Vedle Belly se nacházel malý černý satan. Pardon, Sonny. Teriér, patterdale teriér. Pětiletá osobnost, jak už teriéři bývají. Tento mi na přivítanou pro změnu přitiskl jeho zadek na mříž a prý" Drbej, mladá dámo, drbej". Odkud já jen tohle znám... Sonny je malý tvrdohlavý sobeček a je doporučován do rodiny, kde bude jedináčkem.

V této části odhadem s 12 kotci byla ještě desetiletá černá prošedivělá střední kříženka Holly, které zemřel pán. I přesto tahle baby rozhodně neseděla v koutě... vesele opouštěla kotec míříc na procházku s dobrovolníky.
Dále dvouletý Bertie, kříženec ovčáka a staforda, nebo sedmiletá černobílá střední vořešinka Trudy nebo patterdale teriérka Meg.
A to bylo v této části vše. Ano, zbytek kotců byl, díkybohu, prázdný.

V jiné části čekali na své nové domovy Mo, sedmiletý lurcher (plemeno ze skupiny chrtů téměř neznámé v Čechách, ale tady velmi časté), vyvenčení bíglíci Ruby a Ben- matka se synem, subtilní kříženka border kolie Trix nebo sedmiměsíční Candy, nejumazlenější žíhaná kříženka boxera se stafordem. Zbylé kotce opět prázdné.

V poslední kotcové aleji byly obsazené kotce jen dva. Jeden obývali pospolu Rocky a Archie, nejroztomilejší páreček pod sluncem. Archie voříšek, Rocky čivava. Oba tříletí, i jim umřel páneček. Oba se sice třásli zimou, ale i přesto raději venku škemrali o mojí ruku. Hned vedle se o mou pozornost ucházel a své nádherné nevinné oči na mě upíral... Bruno. Vzala bych si všechny...ale kdybych mohla jen jednoho, byl by to právě Bruno. Nebudu Vám lhát. Způsob, jakým se na mě díval, mě rozplakal. Zanedbávaný, pravděpodobně týraný pětiletý kříženec s vylisalou srstí a smutnýma očima...okny do duše, která přese všechno stále věřila ve člověka a toužila po jeho slově a pohlazení. Seděla jsem před ním a přála si změnit svět nebo aspoň čas. Ale já to neumím.... a tak jsem musela odejít. Alespoň s přáním a nadějí v duši, že se brzy najde někdo, kdo sice nezmění celý svět, ale bude ho moci změnit alespoň Brunovi...
ÚNOROVÝ UPDATE: Téměř všichni psíci z doby mé návštěvy našli domov, včetně Belly! Zůstává Meg, Bertie a Rocky s Archiem, kteří byli vráceni z adopce na zkoušku.

Co se týče útulku jako takového....nemohu říci křivého slova.
Nejedná se o městský útulek, ale soukromý, který spoléhá na pomoc dobrovolníků a dary od občanů, až už peněžní nebo materiální, které si pak můžete koupit přímo v budově útulku či je útulek sám použije nebo třeba prodá v aukci.

Kotce jsou perfektní, já si hned vzpomněla na zoo- část výběhu je venku, část uvnitř, psi jsou tak chráněni před nepřízní počasí.
Dobrovolníci na venčení si mezi sebou podávali dveře, psi se tak často dostanou z kotce ven.
Zaměstnanci jsou moc příjemní a ochotně vám odpoví na všechny otázky. Tak jsem se třeba dozvěděla, že většina nynějších psů zde nepobývá příliš dlouho a mnoho se jich zde ocitlo z důvodu úmrtí majitele nebo že nikoli po Vánocích, ale právě nyní, před Vánoci, je pro ně ta nejhorší doba, kdy přichází psů nejvíce. Což bylo "milé" zjištění, když vezmu v potaz fakt, že útulek byl poloprázdný. A já si moc přeji aby zel čím dál větší prázdnotou...

Samotný proces adopce je trochu jiný, náročnější, než v České republice. (Níže popsaný proces je pouze adopčním procesem jednoho konkrétního anglického útulku, v jiném mohou být podmínky nastaveny odlišně.)
  • Nelze si prostě ukázat "Toho chci!". Pokud vám nějaký psík padne do oka, po rozpravě se zaměstnancem útulku bude rozhodnuto, jestli se k vám zrovna tento pejsek hodí a můžete přistoupit k dalšímu kroku.
  • Pokud nemáte vlastní dům, budete potřebovat písemné potvrzení od vašeho pronajímatele, že se psem v nemovitosti souhlasí.
  • Vyhlídnutého pejska musíte nejdříve přijít osobně nejméně třikrát vyvenčit a v určité chvíli musí osobně přijít i ostatní členové rodiny či domácnosti.
  • Poté si můžete pejska vzít na den domů, pokud si tak přejete.
  • Následně se domluví návštěva zaměstnance útulku u vás doma, pro kontrolu zda prostředí je vhodné pro toho konkrétního psa. Velice důležitá je zahrada nebo jiný uzavřený prostor u domu, jelikož bez zahrady vám pejska do adopce nedají!
  • V případě, že kontrola v domácím prostředí dopadne dobře, vezmete si pejska do adopce na zkoušku na několik týdnů či měsíců, po jejichž uplynutí pejska adoptujete nebo vrátíte.
  • Adopční poplatek činí 125 liber.
  • Psi odchází do adopce kastrováni, pokud jsou na kastraci ještě mladí, vrací se na kastraci později.
  • Útulek má svou Facebookovou stránku, kam zve všechny nové majitele a snaží se tak s nimi zůstat určitým způsobem v kontaktu.

Já vím, že pro některé už jsem možná trapná... ale české útulky prázdnotou nezejí... pokud si budete přát chlupatého společníka, běžte se tam podívat...jen podívat... pokud Vás žádné oči neuhranou, můžete zase odejít... ale aspoň jste to zkusili. Ale třeba uhranou... nikdy nevíte, kde potkáte lásku na celý život.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 19:45 | Reagovat

Proto já se útulků bojím.
Neuměla bych od nich jen tak odejít.
Jenže moc dobře vím, že my nejsme ti praví pro pejska a už vůbec ne, dokud máme doma synka...
Ale kdo ví, možná jednou...

2 Eliss Eliss | Web | 29. listopadu 2016 v 20:49 | Reagovat

Žadný útulek jsem ještě nenavštívila, a asi by mi bylo dost smutno :-( A ta Bella na té první fotce mi připadá moc roztomilá...

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 29. listopadu 2016 v 21:12 | Reagovat

Když jde o dobrou věc, nemůže být nikdo trapný.

4 zmarsalkova zmarsalkova | 29. listopadu 2016 v 22:44 | Reagovat

[1]: A toho já si vážím taky, když si někdo naopak dokáže přiznat, že pro psa momentálně není ten pravý. A podle toho, co jsem o synkovi četla, tak jsem moc ráda, že si za tím stojíš... ale třeba jednou, až ti někdo odletí...třeba necháš nějakou dušičku k sobě přiletět.

[2]: Asi bylo... ale když před něčím zavíráme oči, neznamená to, že to neexistuje. Je třeba soustředit se na to, že děláš dobrou věc, že jim něco přineseš, nebo je právě vezmeš na procházku, když si žádného třeba zrovna vzít nemůžeš.

[3]: Kéž by tak smýšleli všichni :-)

5 SchwarzRosen SchwarzRosen | 30. listopadu 2016 v 0:55 | Reagovat

Takovou Candy (kterou mimochodem nemáš zvýrazněnou) bych brala hned k našim dvoum žíhaným boxišům. Ale kdybych je viděla na vlastní oči, tak jak píšeš ty, chtěla bych je zachránit všechny. Smutné, že to nejde. Rozhodně bych takovou návštěvu útulku obrečela.

6 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 30. listopadu 2016 v 8:45 | Reagovat

Krásný článek, já bych si hned nějakého menšího od nás vybrala. No zatím to nejde, musím napřed zapracovat na tom, aby muž změnil názor. :-)

7 Jitka Jitka | Web | 30. listopadu 2016 v 10:35 | Reagovat

Já tam nemohu chodit, je mi těch opuštěných psíků strašně moc líto....Ale přes jednoho známého majitele posíláme několikrát do roka pár sladkostí pro ty němé tváře....

8 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 13:56 | Reagovat

[5]: A jó, chudinka, takhle ji zdiskriminovat...ale už napraveno, díky :-) Garantuju, že bys bez ní neodešla, byla rozkošná, umazlená... a víc vypadala jako boxík, než staf :-)

[6]: Tak o tom něco vím... já pracovat nemusela, manžel ten by vážně s nějakým odešel a až pak by řešil, že nemáme kde bydlet...takže ten tam nesmí. Ale takových chlapů, co bylo proti a pak si sami zvou psa do postele už bylo... můj tatík je jedním z nich :-) Toho teď pro změnu zpracovávám, že je úplně jedno, jestli má jednoho malého psa nebo dva... aby dovolil mamce dočaskovat :-D

[7]: To každému, i já jsem si poplakala... ale každé pohlazení se počítá... takhle by tam nemohl chodit nikdo...  Ale posílání pamlsků se taky počítá! Každá pomoc se počítá! :-)

9 Janinka Janinka | E-mail | Web | 30. listopadu 2016 v 15:58 | Reagovat

Krásný psí povídání! :-)

10 SchwarzRosen SchwarzRosen | 1. prosince 2016 v 1:09 | Reagovat

[8]: My měli právě fenku a ta byla taky mazlík. Po téměř 12 letech se její čas nachýlil, takže jsme o ni přišli. Při shánění nového člena domácnosti byla volba plemene jasná. Opět jsme si pořídili fenku boxera, jenže ona vůbec není takový mazlivec a strašně mě to mrzelo. A protože je hodně energická, tak jsme jí pořídili psího kamaráda, taky boxera, na "vylítání se". No, ten už mazlík je, ale klidně bych šla do dalšího. Mazlíků není nikdy dost =oD Akorát bych se bála, že by žárlili.
A líbí se mi, že hračky vyrábíš. Ono přece jen ty věci kupovat nebude levná sranda. A pokud někdo třeba šije a má kousky látky, co by vyhodil, tak by tohle bylo skvělé zužitkování. Já si jen pamatuju vyřazené ponožky, na jedné udělaný suk, druhá byla vycpaná a taky zasukovaná a jak to stačilo, když byli hafani ještě malí =oD

11 beallara beallara | Web | 1. prosince 2016 v 15:28 | Reagovat

Martinko, já nakoupím a odvezu to do útulku, ale zbaběle nejdu dovnitř, nemám na to.
V osadě kolem naší zahrady se za léto zdvojnásobil počet koček, takže nakupuju i tam, je zima, tak ať mají alespoň plná bříška. :-(

12 Z Maršálkova Z Maršálkova | Web | 1. prosince 2016 v 16:56 | Reagovat

[9]: :-)

[10]: Většinou to bývá naopak, feny bývají mazlivější, co vím. U nás to je teda ukázkové... i díky tomu jsem ráda, že jsme nakonec ujali Ketynky. Mohu porovnávat... a do budoucna se klaním spíše k fence... ale ono u jednoho psa nezůstane, takže je to jedno vlastně :D
Začala jsem vyrábět poměrně nedávno a zjistila jsem, že mě to hrozně baví :-)

[11]: I to se počítá, Simi! Já nejsem zasvěcený kočkař, a to je dobře... to už bych byla naštvaná imrvére... tak nějak tuším, že kočičí situace je ještě horší, než ta psí, přeci jen kočky jsou venku samy běžně...

13 Maggie Maggie | 1. prosince 2016 v 17:14 | Reagovat

No proč jsi mi tohle ukázala! Hned bych chtěla jít vzít Bruna... ty kukadla :'( že by Duke potřeboval kamaráda...?

14 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 1. prosince 2016 v 18:24 | Reagovat

Kdybys ho viděla naživo...
měli byste hezky black and white! :-)

15 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 14:19 | Reagovat

Taky máme Terezku z útulku. A zaujalo mě, že kutláš hračky pro útulek. Dáš nějaký vzory, dělali bychom je taky ;-)

16 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 15:25 | Reagovat

[15]: Ty nemáš na blogu "zpráva autorovi", nebo to jen nemohu najít? :-)

17 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 20:02 | Reagovat

[16]: Měla jsem!!! Pokud ho nevidíš, dám ho tam zpět. U nás dělá Blog psí kusy

18 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. prosince 2016 v 20:05 | Reagovat

[16]: Už tam je. Ale napsala jsi to do mejlu - jsi šikovná, našla sis ho!

19 Karol Dee Karol Dee | Web | 5. prosince 2016 v 21:25 | Reagovat

Taky jsem trapná...ale přijde mi až neuvěřitelné, že tam ti lidi pořád nejdou, pořád radši kouknou na bazoš a koupí si štěně tam.

Mám ráda útulky, které jsou takto transparentní a vychází vstříc zájemcům o venčení. Když jsem se takhle v mladším věku vydala do našeho nejbližšího útulku, stálo to za prd. Psiska se venčit nedala a nějaké nadšení zaměstnanců jsem taky nepozorovala. Od té doby už jsem se vždycky předem informovala. V tomto směru je velmi vstřícný zlínský útulek, kde mají i pěkné trasy na vycházky. :)

20 Jitka Jitka | Web | 6. prosince 2016 v 17:16 | Reagovat

knedlík v krku mám teď při čtení já. A Bruno mne rozbrečel.
Já jsem srab, jen jedinkrát jsem šla okolo trojského útulku a ten štěkot psů mi zněl v uších ještě dalších pár dnů. Jít dovnitř a vidět ty prosící oči, to bych asi nezvládla. Ale něco tam odnést, to jo,

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama