"Budeme mít psa." Proč?

4. února 2017 v 17:34 |  Psí život
Když si takový obyčejný člověk usmyslí, že by si rád pořídil psa, měl by se zcela nekriticky zamyslet, co ho k tomuto rozhodnutí vlastně vede. Lidé si totiž psy pořizují z různých důvodů. Potíž je v tom, že si je někteří nepřiznají nebo na nich nevidí nic špatného. Já na některých však ano.
  • Dárek. Pro mě osobně naprosto postavené na hlavu. Vždyť tolik lidí si dárky vybírá nejradši samo, protože vy byste jim určitě koupili stříbrný náušnice s ametystem a oni si přáli zlatej prsten s obsidiánem. A to jsou to věci! Věci, který nemusíte ani krmit, ani venčit, ani s nima chodit k veterináři. I když víte, že babička nebo kdokoli jiný si pejska opravdu přeje, musí si ho přeci vybrat sama, vždyť zásadní roli zde hrají vzájemné sympatie! Psa si má zásadně koupit ten, s kým bude žít a solidní chovatel nikdy psa jako dárek neprodá! Ale ne vždy to tak dopadne a pak máme bazoše plné "Daruji psa. Nevhodný dárek."

  • Pes jako hračka pro dítě. Znáte to. Děti rostou, chtějí zvířátko, chtějí pejska. Oni se o něj přeci budou starat! Jenže lidé často zapomínají, že děti jsou děti, některé nemají ten správný cit v rukách, jiné v srdci. Pes je stále zvíře a dítě je dítě, nelze je ponechat spolu bez dozoru a nelze v žádném případě spoléhat na to, že se dítě bude o psa starat. Možná bude, záleží na věku, ale s největší pravděpodobností ho pravidelná péče o pejska omrzí. Nikdy, opravdu nikdy, nepořizujte psa k dětem, pokud obě strany nezvládnete vzájemně usměrnit a pokud si pejska vlastně nepořizujete pro sebe!

  • Nácvik na mimino. Aneb " Pořídíme si štěňátko, abychom věděli, jestli zvládneme dítě." Ach bože. A pokud pejska nezvládnete, tak dítě nebude? Haha. Hahaha. Ale kolik je inzerátů "Darujeme pejska z důvodu pořízení mimina", to se nedopočítáte. Nácvik totiž skončil a pejsek je jaksi navíc. Chce chodit ven, chce si hrát....ale na to přeci už není čas! Stejně tak když přijde rozchod, nebude logicky mimino a pejsek ztrácí svůj účel. A tak se dočteme "Darujeme pejska, z důvodu rozchodu s partnerem/partnerkou".

  • Já chci psa. A prostě chci. Slyšíte v té větě tu sobeckost? Já chci. Takto založení lidé vidí jen sebe, vidí své "já chci"a to stačí. Už se nezeptají: "A chtěl by ten pejsek mě?" Často chtějí určité plemeno, často módní. Nezeptají se sami sebe, jestli s nimi může být třeba taková border kolie nebo jiné akční plemeno šťastné v malém bytě uprostřed sídliště. Nejsem z těch kteří tvrdí, že (velký) pes do bytu nepatří. Nepatří tam žádý pes, pokud nejste schopni uspokojit jeho potřeby, přičemž tyto potřeby jsou u loveckých, ovčáckých nebo třeba pasteveckých psů někde trochu jinde, než u psů společenských. V tom případě by vaše "Já chci." mělo ustoupit, jelikož vede přímou cestou do pekla, vašeho i psího. Místo toho se ptejte sami sebe, zcela nekriticky, na co máte- situačně, finančně, psychicky i fyzicky.

  • Samota ve stáří. Jako takový důvod k pořízení pejska jistě není zavrženíhodný, ovšem je třeba si opět uvědomit, že ze štěněte maďarského ohaře nejspíš gaučáka neuděláme. Aniž bych se chtěla někoho dotknout, nerada vidím štěňata u sotva mohoucích starších lidí. V republice je tolik starších pejsků k adopci, kteří z různých důvodů přišli o domov, třeba když po smrti majitele skončili jako nechtěné dědictví.

  • Psí altruisti. Takoví lidé se psa ujmou. Z útulku, z druhé ruky, z ulice (Zde připomínám, že každý nález, i nález psa, musíte ohlásit! Pejsek může někomu patřit! Nikdy nemůžete čapnout psa na ulici a prostě si ho nechat!). Nepotřebují nutně štěně nebo módní plemeno, hlavním důvodem je u nich podání pomocné tlapky.

  • Honění si ega. Takové to "Já jsem king, můj pes je king a nám patří svět." Vodítko bývá sprosté slovo, protože Rocky (zásadně 30kg a víc, často typu bull) je hodný. A i kdyby něco, tak váš pudlík na vodítku proti němu stejně nemá šanci, takže pohoda. A zkuste se v případě konfliktu bránit, ať už slovně nebo se nedejbože hrubě dotknout jeho psa! Oni jsou king, vy jste nula.

  • Náhlé hnutí mysli. Nikdy nad pořízením psa nepřemýšleli, ale "Heléééé, kamarád udává štěňata, no jezusky, ten je roztomilej, to já si jednoho rovnou vezmu." A je to. Před pořízením si nezjistí lautr nic (ani co je to takové to malé domácí množeníčko), takže po počátečním vzrušení přichází fáze rozčarování. "Ty bláho, co je to vlastně za plemeno?! A ty blechy asi nebyly v ceně, co... Ty bláho, ono to čůrá doma a štěká! No to ne todleto...". A tak jak stejně rychle k pejskovi člověk přišel, stejně rychle se ho někde snaží pozbýt.

  • Na hlídání. Věřte, že inzerátů s odůvodněním "nehlídá", najdete dost. K tomu mohu říct jen to, že pes domácí není stroj, pes je společník. Živý společník! Kupte si radši alarm, kamerovej systém a basebalovou pálku.

  • Stereotyp. Vemte,prosím, na vědomí, že rodina je úplná ve složení rodiče plus dítě (děti). Rozhodně není ze zákona ani z ničeho jiného dáno, že rodina prostě musí mít zlatýho retrívra nebo že na každé zahradě o rozloze větší než 50m2 prostě musí být pes. Nemusí. Mít psa je privilegium, ne povinnost!

Tyto důvody se mezi sebou navíc často kombinují. Na některých by opravdu nemuselo být nic tak moc špatného, pokud by byly až druhotné, pouze jako jakýsi případný bonus.
Při pořízení psího společníka by na prvním místě vždy měla být nehynoucí láska k tomuto zvířeti
a z ní plynoucí ochota se pro něj obětovat.
Obětovat svoje pohodlí, svůj čas, svoje peníze.
Pokud něčeho z toho nejsme schopni, nejsme psa hodni.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 4. února 2017 v 17:50 | Reagovat

Marti, máš pravdu, pořízení psa je dlouhodobá záležitost, a při rozhodování je třeba brát v úvahu více aspektů. Rozhodně to není o tom, jé ten je hezkej, toho chci. Za svůj společný život máme už třetího pejska, prvního jsme pořídili, když byly děti ještě celkem malé (kolem 10ti let). Poslední Barča už bude pravděpodobně opravdu poslední, nám roky také neubývají (nevím teda proč) a i malý pejsek vyžaduje chodícího páníčka :-)  :D

2 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 4. února 2017 v 18:13 | Reagovat

Ešte že sa týmto neriadila moja mama :-D
Jedného krásneho dňa doniesla domov malinkaté klbko, ktoré ledva chodilo na malých smiešnych nôžkach.
No jo, kokeršpaniel zadarmo...
Niekedy sa súhrou náhod stane tá najlepšia vec na svete...
Kokeršpaniela síce nemám, za to mám originálnu miešaninu a to som videla súrodencov!
Niekedy aj úplne blbý nápad môže vystreliť správnym smerom. ;-)
P.S.: ja nie som vhodný príklad u mňa je všetko divne

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. února 2017 v 18:21 | Reagovat

Zrovna včera jsme projížděli stránky útulků...
Mamka o pejska přišla, takže na jaře plánuje nového.
A hned jí padl do oka salašnický na dožití a hele, má tam i mladšího kámoše, že celé roky žili spolu, tak je přeci neoddělí...
Jsem ráda, že se nám podařilo vysvětlit mamince, že dva salašnický z důchodu neuživí a za rok už ho ani táta neodvede k veterináři...
Obávám se, že máma už na vodítko nevezme ani jezevšíka...
Nakonec se stejně zamilovala do opuštěné fenečky... Tak uvidíme, jestli tam na jaře ještě bude, možná budou mít naši zase psa :-)

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 4. února 2017 v 18:25 | Reagovat

Tenhle článek si vytiskni jako leták, pomůžu ho rozdávat... :-) Nejlépe přišla ke štěněti ségra, neteřinka ho našla v krabici s nápisem: JSEM OPUŠTĚNÝ, POSTAREJ SE O MĚ... :-)

5 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 4. února 2017 v 18:46 | Reagovat

[1]: To jo, ale dokud ti to bude chodit...:-) Někteří pejsci toho s důchodci po procházkách nachodí víc, než někteří psi mladých, ale zavřený doma, jen na zahradu a vyčůrat, protože není čas. 8-O

[2]: To bezesporu. Tohle je jenom článek o tom, jak se vyvarovat tomu, aby to třeba vystřelilo úplně blbým směrem... založený na zkušenostech z okolí.

[3]: Joooo?? Prvně mě to mrzí, že přišla o pejska, na druhou stranu mám velkou radost, že takhle hledáte, to je bezvadný. Když by se do fenečky zamiloval někdo jiný, najde se jiná. Perfektní na pejsky je pesweb.cz, máš tam všechny pohromadě z republiky z útulků a organizací, zadáš tam požadavky a ono ti to vyplivne, co hledáš :-)

[4]: Tak jo, a hacknem Novinky a hodíme to na titulku?:-D Já tyhle story znám jen z doslechu, mně se to "nepoštěstilo", ale co pamatuju, tak naši jednou říkali, že našli uvázaného psíka u stromu. Máma by si ho tenkrát i nechala, ale táta byl proti, to už jsme měli německýho ovčáka.
A co ségře vyrostlo? :)

6 Violetwhales Violetwhales | Web | 4. února 2017 v 19:09 | Reagovat

Krásný článek, souhlasím, že by se měl snad roznášet jak leták, hodně si u toho člověk uvědomí.... důležitých věcí,

7 Eliss Eliss | Web | 4. února 2017 v 19:31 | Reagovat

Já mám psa kvůli tomu, aby mi dělal společnost a měla komu dát lásku a péči :-)

8 Hanyuu Hanyuu | Web | 4. února 2017 v 20:23 | Reagovat

Nález psa sice ohlásit musíš, nicméně když tak jedeš v létě v noci autem takovou tou typickou českou spojovačkou mezi vesnicemi, kde jsou jenom pole, dál pak pole, někde les, potom pole a pak až nějaká vesnice, a uprostřed té silnice se klepe ani ne dvouměsíční štěně...

My si ho teda nechaly. Jo, nejdřív jsme ho na další den ráno odvezly do útulku, ale ani jsme nedojely domů a už jsme byly zase tam.  Za těch necelých jedenáct let se po něm nikdo nesháněl. :D

Ale pořízení vlastního psa, se kterým nám to půjde hezky do kupy, jsem plánovala prakticky celý život. Takže se dá říct, že jsem si taky pořizovala štěně z toho důvodu, že "jsem chtěla". Jenže já, troufám si říct, vedu životní styl, který je aktivnímu psu velmi přizpůsobivý. Pro mě je ta moje fena taková má součást... Zkrátka, dřív, ať jsem dělala cokoli, věděla jsem, že mi k úplný spokojenosti a pocitu toho, že mám nějaký smysl, chybí můj pes. Kdokoli z lidí má co dělat se mnou, musí mě brát i se psem, já jsem prostě my obě. Netajím se tím, že to byl můj největší sen, který jsem kdy měla. Když jsem byla menší, brala bych úplně cokoli, co psa jen připomínalo. Pak jsem přešla do toho věku, kdy jsem vybírala hlavně očima... Jenže jsem pořád věděla, že ještě ne a že to má být teprv "jednou"... A pak jsem pobrala rozum, trochu vyrostla, dospěla a našly jsme se docela omylem. A já denně nabírám dojmu, že ji snad museli vyrobit na zakázku nebo co. :D

9 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 4. února 2017 v 20:48 | Reagovat

[6]:[7]: :-)

[8]: Hele, nikdy nevíš... a vyplašený pes ti klidně doběhne až mezi pole, louky, lesy, i štěně. Jako je jasný, je to trochu jiný, když najdu psa v krabici, to jo.
Ale psala jsem to hlavně proto, že spoustu lidí to fakt ani nenapadne, prostě chňap... a přitom je ten pes klidně očipovanej (a zaregistrovanej).

Promiň, ale ty sis fakt nepořídila psala podle toho že "jsi chtěla", jak já jsem měla na mysli :-) Ty jsi ten případ, na který se nedá říct ani fň ;-)

10 Hanyuu Hanyuu | 4. února 2017 v 21:03 | Reagovat

[9]: Nám tu po okolí od té doby dlouhé roky běhal jeden velmi podobný tomu, co jsme od té silnice odvezly my.  Lidi z vedlejších vesnic, co nás potkávali na procházkách, nám často nadávali, ať si koukáme toho psa hlídat, když nám utíká, protože oni už ho krmit nebudou!
Náš pes nám nikdy z domu neutíkal a bylo vždycky hrozně těžký vysvětlit, že jich je víc. Dvakrát jsem ho potkala v lese taky. Jenže hned vzal roha. Nikomu se ho nikdy nepovedlo odchytit. U pár lidí se najedl, ale hned zas padal. Kdo ví, kde je mu teď konec.
Nevím, jestli jsme jen divnej kraj, ale lidi tu psy a kočky z aut vyhazují  až divně často. :-|

Jo, já chápu, jak to bylo myšleno. Takový to "já chci JRT/AUO/BOC, je mi čtrnáct a viděla jsem nějakej pořad/četla článek/jiný podobně smysluplný důvod". Jen mám dojem, že i v mém životě nějakou chvíli bylo podobné období, kdy bych byla schopná přitáhnout domů vlastně cokoli, protože jsem chtěla. Ale nestalo se, naštěstí. :-D

11 Kitty Kitty | Web | 4. února 2017 v 23:08 | Reagovat

[8]: Krásně řečeno - a přesně. Dospět do věku, kdy si najdu "svoji nezbytnou část těla", jíž se stane pes či fena. Potom jí dát dost pohybu a výživy, což není lehké a bez obětování. Když je navíc z útulku a vybrala si vás, je to úplně nejlepší. Taky to tak máme a já jsem už s třetí fenkou, mým pokladem. První zbyla chovatelům, druhou jsem vysvobodila z obtížných podmínek paní, která se jí ujala. Ta třetí si nás s přítelem odchytila v útulku :-D

12 SchwarzRosen SchwarzRosen | 4. února 2017 v 23:14 | Reagovat

Naši měli fenku knírače už předtím, než jsem se narodila. Ta pak měla dvakrát štěňata, jedno nám zůstalo. Obě byly prostě takoví ti venkovní psi. Když ta první umřela a zůstala jen ta druhá, pořídili jsme si fenku boxera, prostě aby ta druhá nebyla sama, když byla celý život zvyklá být se svou matkou. No, moc to mezi nima neklapalo, ale boxerka se stala právoplatným členem rodiny, prostě najednou se ten vztah ke psům u nás úplně změnil. Pak nám zůstala jen boxerka. Když umřela i ta, tak hlavně mamka říkala, že už psa nechce, že si nechce procházet zase takovým trápením, kdy ti pes umírá před očima a ty ještě jezdíš po veterině s tím, že se to ještě zlepší a nakonec se to nezlepší a musíš udělat to poslední rozhodnutí. Jenže já si život bez psa nedokázala představit, vždyť jsem to ani nikdy nezažila. Takže nakonec jsem ji zviklala a za dva nebo tři měsíce poté jsme si pořídili opět fenku boxera. Takový hyperaktivní tvor, a když mamka potkávala někoho na procházce, kdo byl ochotný nechat tu našu s jejich vyblbnout, tak dospěla k závěru, že kdyby měla na to blbnutí parťáka, tak by se víc vylítala, unavila a zklidnila se. Takže nám po dvou letech přibyl ještě další boxer (on už měl v té době něco přes rok). No, nezklidnila se, ale vylítají se, ze začátku se i unavili, ale jak si na ten pohyb s druhým psem oba zvykli, tak získali slušnou kondičku, takže únava se už moc nekoná :-D  :-D Ale chci ještě jednou zopakovat, co jsem už napsala, že prostě život bez psa si nedokážu představit. Asi budu vždycky sobec, ale pokud to půjde a nebudu bydlet v králíkárně a pracovat od nevidím do nevidím, tak CHCI psa.

13 Jitka Jitka | Web | 5. února 2017 v 12:42 | Reagovat

Psíka jsme měli, před rokem odešel, museli jsme ho uspat kvůli zdraví, to už psíkovi dosloužilo. Ale musím říci, že pod vše řečené v článku se mohu podepsat, hlavně ten konec....

14 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 5. února 2017 v 20:51 | Reagovat

[12]: Jo, to je jeden velký omyl, že se pes unaví.... tůůdle:-D Taky jsme v tom omylu žili a místo únavy nám seniorka naopak obživla :D
Právě, že nejsi sobec, protože tam máš to "pokud nebudu...." :-)

15 Jana Jana | E-mail | Web | 6. února 2017 v 13:17 | Reagovat

Moje máma má útulek pro psy a kočky. Přišel jí tam pán a sháněl psa, tedy fenu, stejné výšky jako je jeho pes (přivedl ho s sebou) - proč? Aby až spolu budou mít sex, aby si stačili výškově... Máme se zhrozila a odpověděla dost rázně, že jsou snad blzni. Pán jí začal nadávat do Hitlera, že je jen na čisté rasy ... 8-)

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 6. února 2017 v 16:17 | Reagovat

Skvěle sesumírováno!

Na mě by seděl asi ten typ Samota ve stáří, ale to je ještě hudba budoucnosti a třeba si to do té doby rozmyslím. A je to velmi pravděpodobné, zrovna včera jsem četla, jak se mají senioři dobře, jak cestují a jak často mají sex :-D, to na pejska asi čas mít nebudu :D.

17 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 6. února 2017 v 16:44 | Reagovat

[15]: Že se tomu ani nedivím, takových idiotů fakt běhá pořád dost... já bych v útulku asi pracovat nemohla, mlátila bych pořád hlavou do zdi. Nejdřív tou svojí, pak bych to nevydržela, mlátila cizí a zavřeli by mě.

[16]: Tak pokud je to takto, tak nějakého ratlíčka do ruky, budeš se mít dobře, takže péče bez problému, cestovat bude s tebou jako příruční zavazadlo a při sexu máš voyéra zadarmo :-D

18 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 10. února 2017 v 20:13 | Reagovat

Velmi hezký článek! Škoda, že takhle lidi o psech nepřemýšlejí. Škoda, že tak nepřemýšlejí o dětech. Škoda, že tak nepřemýšlejí o druhých lidech. Zkrátka škoda, že takhle lidi někdy prostě nepřemýšlejí...

19 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 11. února 2017 v 16:32 | Reagovat

[18]: Jo, škoda, že takhle lidi někdy prostě nepřemýšlejí... škoda že lidi prostě někdy nepřemýšlejí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama