Den blbec aneb jsem to ale pitomá

13. února 2017 v 19:47 |  Maršálci jdou do světa
Den je krásný, říkám si dopoledne.
Den je totálně na hov*o, říkám si odpoledne.
Omlouvám se za vulgarismy, nicméně Anglie mě dělá sprostší. A začínám si myslet, že i čím dál blbější.

10:00 Den je krásný. Slunce svítí, obloha vymetená, neprší, nemrzne- co víc si takhle při únoru přát. Beru Ketynku a vydávám se k restauraci, kde pracuji. Mám volno, ale s bývalou šéfkuchařkou Androu jsme domluveny na společné venčení našich psů a jako startovní bod byla zvolena právě restaurace. Den je krásný. Paničky si rozumějí, psíci si rozumějí. Ketynka si dokonce vybírá svou hravou chvilku, která na ní přichází odhadem jednou za rok.

Po hodině a půl se vracíme domů a já mám v plánu jet ve 12:13 do Wokingu. Musím si konečně změnit adresu v bance. Jenže, co já mám v plánu, to je dneska vesmíru úplně, ale úplně u prde*e.
Dorážím na zastávku. Na náhradní zastávku, přímá silnice do Wokingu je rozkopaná. Přijíždí autobus. Číslo sedí, svítí mu Woking. Sice jede po druhé straně a na druhou stranu, ale přesto mávám. Nic. Nic, nic, nic, projíždí kolem mě a já se považuji za blbku. Po půl hodině to vzdávám a jdu domů. Na druhý pokus o další půlhodinu později si zkušeně stoupnu na křižovatku, abych viděla na obě zastávky. Na tu, na které už jsem stála, přijíždí autobus. A ze správné strany. Vítězoslavně ho dobíhám a se šťastným úsměvem si chci koupit zpáteční do Wokingu. Ani hov*o. "Já nejedu do Wokingu, já jedu do Staines". Již bez úsměvu (výraz v obličeji koreluje s výrazy padajícími z mých úst) se vracím na původní zastávku. Přijíždí autobus. "Zpáteční do Wokingu?" Ano, ptám se už nejistě otázkou. "5liber." Uuuufffff, oddechnu si a posadím se v autobuse dozadu. Řidič jede po silnici, která má být uzavřená. Asi se chce ujistit, jelikož dojíždí k zátarasu, otáčí autobus a jedeme zpátky. Jedeme někam a nevím kam. Že to nevím já, mě nijak neznepokojuje, ale když už se lidé začínají ptát jeden druhého, jestli jedeme do Wokingu a se slovy "Co to do prdele dělá?" se jeden z nich zvedá a kráčí k řidiči, už sestrojuji teorie o únosu autobusu a kdybych měla kredit, píšu smsku na rozloučenou. Dojeli jsme někam. Někam ma úplně jinou zastávku, než normálně a jenom díky díky, že mám ten chytrej mobil a mapy fungujou ofline.
Kapitola autobus mi zase sežrala skoro dvě hodiny života. Až by z toho člověk začal řídit.

Říkám si dobrý, už to bude jenom lepší. Nebude, Martinko, nebude.
Hned jako první si to štráduju do banky. S úsměvem žádám o změnu domovské adresy. Mám takovou radost, že stačí jen strčit kartu do terminálu. Strkám tedy kartu do toho terminálu. V tom mi úsměv ztuhne. "Kur*a, co já mám za PIN??!!" Omluvám se paní na přepážce, a snažím si vzpomenout. Ani ťuk. Abych trapně nezdržovala na přepážce, beru si kartu a odcházím k bankovnímu automatu. První pokus: "Zadali jste špatný PIN, zkuste to znovu". Druhý pokus:"Zadali jste špatný PIN, zkuste to znovu". Drž hubu!
Beru si kartu, abych si jí nezablokovala a jako hromada neštěstí opouštím banku. Naštěstí mám dostatek peněz v hotovosti. Ještě aby ne, když jsem kvůli nim zapomněla PIN! V práci vyplácí na ruku a já tak PIN od té doby nepoužila.
Ale mám ještě třetí pokus, určitě si během nakupování vzpomenu.

Jako první jdu očíhnout místní polský obchod. Maličký, ale lepší než drátem do vokna. S Goralkami se mi zase vrací úsměv do tváře.
Ve Sport Directu ho zase ztrácím, když se mi ze skladu vždy vrací se slovy "Tyto boty máme největší 39." Musím vypadat jako by se mi právě zhroutil svět, jelikož se najednou vrací ze skladu s krabicí. S krabicí s velkýma botama! S botama, kterýma jsem si vybrala. Prej je někdo dal na špatný místo. Protože situace, kdy si vyberu boty a oni je mají v mé velikosti se stává zhruba jednou za rok, ten přestupný, beru je.
Jen tak ze stereotypu ještě vlejzám do Poundlandu a můj nákup vlastně vypovídá o mé náladě. Potřebuji si obalit nervy. Protože jestli si nevzpomenu na ten PIN....

Jak to kurňa bylo. 4 čísla. Asi vím jaký, ale nevím v jakým pořadí. Jo takhle. ADBC. Jo, takhle to určitě bylo...nebo ne? Ne, ADCB. Jo, jdu do banky. Mladého pána na přepážce se ptám, co se stane, když si zablokuju kartu. Prej když doma pak ten PIN najdu, tak v pohodě. Tak to jdu zkusit. Karta zajíždí do terminálu. V pozadí hraje tajemná hudba a já s výdechem ťukám PIN. Napětí by se dalo krájet. Enter rozhodne o tom, jestli jsem přestřihla ten správný kabel nebo.... BUM!!!!!BUM, BUM, BUM!!! Bomba bouchla a já si zablokovala kartu :D

V důsledku těchto okolností jsem si ještě cestou ze zastávky domů koupila 2 stírací losy. Vyhrála jsem přesně to, za co jsem je pořídila, takže nic, ale zas lepší, než tím drátem, že jo.

Nicméně....vraťme se k tomu PINu. Prej, když najdu doma PIN.... jo, to by na tom papírku, kterej mi s tím PINem tenkrát poslali, nesměli psát, že ho mám ihned zničit a že si ho rozhodně nemám nikam zapisovat! Mám živě v hlavě tu situaci " Jó, to je v pohodě, to si pamatuju."
O domácí úkol na mých pár dnů volna mám tedy postaráno. Hlavně se naučit písmenka. Když jsem volala naposled, pro mou identifikaci chtěli znát část mého hesla. "B jako.......banán! B jako....... další banán!" Asi jsem vtipná, páč pán na druhé straně se smál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:08 | Reagovat

Slušná práce :-D :-D.
To s tím autobusem mi připomnělo, jak se tady před lety autobusák ptal cestujících, jestli nevědí, kudy má jet, že tuhle linku nezná...a mě se chtělo hrozně čůrat, tak jsem se ani nemohla pořádně zasmát. Ale věř, že by to byl spíš takový ten zoufalý smích :-D.
Já osobně si po zkušenostech s mou pamětí zapisuji pin kody do mobilu jako kontakt. Česky. Ten poslední mám jako "naval prachy hamoune".

2 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:13 | Reagovat

[1]: Já ho v Čechách taky měla! A protože to bylo ČSOB, měla jsem to jako Blanka Sobková! Jakože Banka a ČSOB :D  Ale teď nic, si pamatuju, ne...

3 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:17 | Reagovat

[2]: No to je přece jasný, že si pamatuješ. Prostě jen momentální indispozice :-D

4 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:24 | Reagovat

[3]: No já nevím, jestli spíš mentální indispozice, páč já ho fakt nevím, ani teď, prostě nevím už :D

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:25 | Reagovat

Den Blbec jako víno.
Já byla dneska na pohřbu a bulela víc než vdova, až jsem se styděla...
Znáš to, Marti, když nejde o život, jde o hovno...zase bude dobře... :-)

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:25 | Reagovat

Milý Martíku,
ty voďo ten konec je děsně banánově vtipnej! :-D Se tady tomu chechtám. :-D

No a už jsi PIN našla? :-)

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:29 | Reagovat

Tys myslím psala, že nemáš hudební sluch, ale (zvolený) PIN je fajn i jako píseň v C dur: c (1), d (2) atd. Takže třeba ovčáci by bylo: 1-3-5-1-3-5-3-3-2-3 atd. :-)

8 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 13. února 2017 v 20:53 | Reagovat

[5]: To je mi líto.
No to já vím, sama to říkám. Ono se zas tak naděje, karta se odblokuje, i kdyby zase s banánama a třeba až tam zase pojedu změnit tu adresu, tak už nebude žádná uzavírka. :)

[6]: No není žádnej PIN, byl jenom v hlavě a tam už není. Takže zmizel z povrchu zemského úplně. Hele, tomu tvýmu Cduru fakt nerozumím :D , já si ho prostě příště budu muset změnit na svůj vymyšlenej, jsem blbá, že jsem to neudělala už tenkrát.

9 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 13. února 2017 v 21:48 | Reagovat

Den blbec, ale fakt pořádnej :-P

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. února 2017 v 22:00 | Reagovat

[8]: No, vždyť jsem psala, to pochopí jen člověk, co umí noty. :-)

Ovčáci čtveráci jsou: c-e, g, c-e, g, e-e-d-e, f, d atd. A to převedeš na čísla, přičemž c znamená jedničku. :-D

Kdysi jsem si takhle zpívala v duchu svůj 8-místnej PIN. Když použiješ neznámou píseň (a těch je dost), tak nemá šanci ani hacker z konzervatoře. Už tím, že je to bez rytmu, to mate. :-)

11 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 13. února 2017 v 22:22 | Reagovat

[10]: Hele nech toho uz nebo z toho budu mit nocni mury dneska :D

12 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. února 2017 v 22:23 | Reagovat

[11]: A nebo mi příště zazpíváš. :-D

13 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 13. února 2017 v 23:48 | Reagovat

...a proto si všude dávám 1234

14 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 14. února 2017 v 14:19 | Reagovat

[13]: :D To já sice ne... ale Martin z mých hesel stejně kvete. On je totiž heslovací mistr.

15 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 15. února 2017 v 15:52 | Reagovat

No teda, velmi nezáviděníhodný den! Tak snad už máš ten pech vybraný na pět let dopředu. A ten moment, kdy přistupuješ k bankomatu a najednou ti zatrne, protože v hlavě je vymeteno, moc dobře znám. Ale naštěstí se mi i z toho vymetena ten pin vždycky povedlo nějak vytřískat. Tak jen čekám, kdy na mě ve dni blbci taky dojde řada a nevytřískám ze svojí hlavy lautr nic :-D

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 16. února 2017 v 14:04 | Reagovat

Jako já vím, že bych se cizímu neštěstí smát neměla, ale když ty si tím psaním o to vyloženě koleduješ! :-D

Ještě, že svítilo to sluníčko, páč kdyby bylo hnusně, tak to asi asi rozdejcháváš hůř.

17 beallara beallara | Web | 16. února 2017 v 21:24 | Reagovat

Dnes jsem řešila PIN...ale neměla jsem Goralkiiii....potřebovala bych karton :D  :D  :D

18 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 17. února 2017 v 18:44 | Reagovat

[16]: Se klidně směj... bych se taky smála...ale já musím zavolat do tý banky a to mě ten smích zase rychle přejde :D

[17]: No a vyřešila? :D Hele, radši asi Tatranky, Goralki objektivně nic moc...ale co bych chtěla, když jsou z Polska přeci :D

19 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. února 2017 v 17:09 | Reagovat

Můj čtyřmístný pin začíná sedmnáctkou.
Pamatuju si ho proto, že můj drahý vždycky doslova chcípá smíchy, protože tvrdí, že to je můj rok narození.
Jo, jsem o rok a půl starší, ale ne o dvě století :-)
Zato tuhle jsem se smála já, když drahý pin zapomněl a kartu zablokoval...
No, hlavně že machruje :-)
Maminčin pin mám uložený pod jménem visačka :-)

20 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 21. února 2017 v 18:01 | Reagovat

[19]: Hele, ale takový informace bys tu vůbec psát neměla, co když to bude číst nějaký zloduch, co tě zná! :D

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 21. února 2017 v 19:11 | Reagovat

[20]: V poho, máma už má novou kartu a nový pin, páč mi nezavolala, když svůj pin zapomněla a já mám na kartě úplný prd, takže pro tři stovky se mi svět nezhroutí :-)

22 Jana Jana | E-mail | Web | 22. února 2017 v 12:21 | Reagovat

Hele jsem ráda, že nejsem samotná takový trotl na PINy :D :D :D Akorát já je napsané mám, jen nikdy nevím, kde přesně :D :D

23 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 22. února 2017 v 14:15 | Reagovat

[22]: To je totiž hrozná doba. Jako jo, je to pěkný, pokrok... ale kolik člověk potřebuje hesel k životu!!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama