Jak jsem v Německu rodila česky

17. prosince 2017 v 15:35 |  Já, rodič
Je středa a stejně jako poslední dny sjíždím několik dílů seriálu Chirurgové. Den ukončuji dílem, v němž Meredith rodí. "To by byla prča, kdybych v noci taky začala, co?"
"A co Ohnivý kuře, myslíš, že ještě stihneš čtvrteční díl?"
"To určitě, doktor přeci říkal, že tenhle týden to nevidí a já se pořád vůbec necejtim, že bych jako měla rodit..."
Žádné otoky nohou, noční spánek každodenně krásných nerušených 12 hodin, žádný hnízdící syndrom- pokud se nepočítají pokyny manželovi "Až tu nebudu, převlíkni postel a vytři." Zkrátka, stejně jako moje máma před lety, vagony bych mohla skládat. Ona ve skutečnosti sbírala vokurky na poli, já aspoň vyloupávám vořechy.

Po půlnoci uléhám do postele a za dvě hodiny jdu čůrat. Nic neobvyklého. Ovšem, že bych si hned na to čůrla do postele? To už přeci jen trochu neobvyklé je, aspoň v tomhle věku teda určitě. Odcházím tedy, už s předtuchou, opět na toaletu a za chvíli volám "Lásko, ASI jedem do porodnice. Nebo ne, počkej, já nevím. Nevím, jestli je to TA voda." Jelikož v televizi, když praskne TA voda, může se vyhlašovat první povodňový stupeň, volám kamarádce s na chlup stejnou zkušeností, jako je ta moje. "Tak jo, je to TA voda, jedeme!"

Do porodnice přijíždíme ve třičtvrtě na tři. Na recepci odevzdáváme těhotenský průkaz a mluvíme anglicky. Po shlédnutí průkazky slyším: "Vy jste z Česka?" Česky! Česky, česky, česky! Porodní asistentka je původem Češka! Nad přesympatickou atraktivní blondýnkou se přímo rozplývám štěstím. Při vyšetření se dozvídám, že se jmenuje Jana a pochází z moravského Hulína, ovšem v Německu žije už přes dvacet let. Později se také dozvídám, že je jen o měsíc mladší, než moje máma :) A co víc, domluvili jsme se, že se stane i mojí hebamme! (Kdo je hebamme, o tom jindy...)
Během vyšetření už se může vyhlašovat ten povodňový stupeň a není tak třeba testovat, zda je to opravdu plodová voda. Jestli do následujících dvanácti hodin od odtoku plodové vody nezačnu rodit, napíchnou mi oxytocin na vyvolání porodu a antibiotika kvůli možné infekci.

Martin jede domů a já dostávám pokoj. Janě končí směna, další má zase noční, a já doufám, že při té už se neuvidíme.
Přes pravidelné bolesti nemohu spát, tak jsem ráda, že je se mnou na pokoji Iqin s třídenní holčičkou. Taky nespí, odstříkává mléko. Rozumíme si parádně, je původem z Malajsie, v podobném věku. Je ze mě unešená. Z toho, jak snáším bolesti. Že ještě nikdy nikoho takového neviděla. Taky jsem ze sebe unešená. Bolesti přicházejí pravidelně, tak to je asi ono. Ty kontrakce. Během nich si trošičku zadýchám, a je to cajk. V pohodě si jdu na snídani. Takový velký menstruační bolesti, jak psali na internetu. Už jsem na takový bolesti zvyklá, tak to asi lépe snáším, mám radost. (Krávo blbá naivní)

V jednu po poledni přichází Martin a už dostáváme instrukce, kam se dostavit. Uléhám na lehátko. Připojují mě na monitor a zavádí kanylu do hřbetu ruky. Bolí to jak čert, mnohem víc, než ty kontrakce. Celoživotní obrovská viditelnost mých žil má jednu výhodu. Netrefit se napoprvé může jenom úplnej debil a tak nemusím skuhrat víckrát, než je nutné.
Kurňa, ty kontrakce jsou nějaký silnější. Kurňa písek, jako o dost silnější. Do p*dele, co to je???? Smích mě přešel. Přemisťujeme se na porodní sál.

Po třech hodinách utrpení prosím, škemrám, žebrám. "Dejte mi epidurál, prosím, dejte mi ten epiduráááál!"
Anesteziolog je ovšem vedle na sále u císařského řezu, prý přijde za chvíli. Fajn, chvíli to ještě vydržím...
Nakonec se dozvídám, že chvíle znamená neurčitý časový údaj, přijde až vedle skončí a to se neví kdy! Kácím se, všechny hračky padaj do hodně hlubokýho kanálu. Dostávám aspoň rajský plyn. Který po několika pokusech vracím, bolest mi dovolí se svíjet, ale fakt ne dejchat z masky.
Ještě před epidurálem si nechávám provést klystýr. Velice ochotně. Přiznávám, že před porodem jsem neřešila vůbec nic, největší obavy jsem měla akorát z toho, že se při porodu poto... no co, každej máme jiný priority!
V sedm hodin konečně přichází dva pánové, aby mi ukázali, že na světě je ještě pořád hezky a dneska ještě neumřu. Podepisuju papír. Ať tam je cokoli, je mi to jedno, klidně ať mi hlava upadne! Přeochotně nastavuji páteř, račte, prosím! Do ruky dostávám ovladač a každých 15 minut si můžu zmáčknout a poslat do sebe dávku... Posílám!
Jééééééééé. Koukám na monitor, kde vidím, že mám právě obrovskou kontrakci. Ale vůbec jí necítím, zázrak! Jsem unešena a vůbec nezávidím ženám v době dávno minulé. Doufám, že toho, kdo tuhle věcičku vymyslel, nominovali aspoň na Nobelovku.

Jana přichází na noční, vítám ji radostně, zase vtipkuji a na sále je veselo. Ne nadlouho. Ve dvě hodiny ráno, že prý jako jdeme na to. Jana na chvilku odchází. Přestávám si mačkat epidurál, abych cítila kontrakce a věděla, kdy tlačit. Píšou na netu. Jana je furt pryč. Furt. A furt. Kontrakce nejsou pryč. Ty podělaný kontrakce se vrátily jak bumerang přímo mezi voči. Konečně přichází Jana. Ptá se mě jak chci rodit. Nevím, ještě jsem nerodila. Zkoušíme různé polohy. Na netu taky píšou, že poloha na zádech je nejpohodlnější jenom pro doktora. Tak tam prosím připište, že pro doktora a pro Maršálkovou.
A pak jsem dvě hodiny řvala, řvala a řvala. Co řvala, já vřískala tak, že jsem ani netušila, že to tak umím! Nicméně to ničemu nepomohlo. Německým sálem se rozléhaly české výkřiky "Drž hubu!", "Já už nemůžu!" nebo "Já chci umřít!".
Prosila jsem tentokrát o nástřih. Píšou přece na netu, že je to lepší, než...než se rozpůlit. Nicméně... v Německu, nebo alespoň na této klinice panuje názor opačný, tedy že lepší je přirozená ruptura. Tak fajn. Jdeme na pořádnou dávku masochismu! Pokud sháníte antikoncepci pro dceru, stačilo si jít stoupnout za dveře. I když...možná by vám nevěřila, že tam někdo rodí, ale myslela by, že jste na ní ušila boudu a běží tam film s brutálním mučením.
Řvala jsem při kontrakcích, řvala jsem mezi kontrakcema. Vono když vám skáčou na břicho a když pak máte mezi kontrakcí mezi nohama něco o obvodu 36cm plus horní končetina, držet hubu není tak úplně dobře možný.

v pátek, 17.11. 2017 ve 4:44 se nade mnou vesmír konečně slitoval. Průběh uplynulých několika hodin se na mě však podepsal. Položili mi toho malého človíčka na hrudník. Neplakala jsem, nebyla jsem šťastná ani pyšná (jak píšou na netu...) ...nic. Nebyla jsem schopná ničeho. Dívala jsem se na něj, ale skrz něj. Ztělesnění totální vyčerpanosti a odevzdanosti. Živá mrtvola. Když se pak šťourali v placentě jak já v zeleninový polívce, že bude možná potřeba kyretáž...ani mě to nepřekvapilo. Docela by to zapadlo. Tak aspoň šitíčko zevnitř, zvenku, zezdola, zeshora, zprava, zleva...
Během dvou hodin s malým na hrudníku jsem naštěstí obživla a na pokoj už mě převáželi s úsměvem a malým přisátým k prsu.

Všechno bylo v nejlepším pořádku. Až do soboty odpoledne. Ležíme všichni na posteli, Mathias na Martinovo hrudníku, všichni se držíme za ruce a povídáme si, jak se těšíme domů. Zaklepání. Vstupuje doktorka v modrém plášti. Určitě mě jde zkontrolovat a říci, že můžem zítra domů. Mýlila jsem se.... nešla mi ani říct, že můžeme domů a ani nepřišla kvůli mně...

Pokračování příště.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 17. prosince 2017 v 16:41 | Reagovat

Výhodou toho všeho je, že na všechny bolesti a nepříjemnosti dokážeme zapomenout a klidně do toho jdeme zase znova a někdo i tak ještě nemá dost :-) Kdyby to tak nebylo, víc jak jedno dítě by zřejmě nikdo neměl, i když jsou výjimky hladkého a rychlého porodu. Tvůj Matias přišel na svět se zdviženou rukou, můj syn s vystrčeným zadkem, také zážitek. Marti, celé rodince přeji už jenom to pěkné, a ne jenom o Vánocích :-)  :-)  :-)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 17. prosince 2017 v 17:01 | Reagovat

držím palce,snad je vše ok

já tyhle články číst nemůžu, připomíná mi to vlastní porod a to že kvůli tomu nechci druhé dítě...

[1]: doufám že na to fakt někdy zapomenu:-)

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 17. prosince 2017 v 17:02 | Reagovat

Milá Martinko,
už je to měsíc, na to špatné časem zapomeneš, Eva má pravdu... :-)

4 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 17. prosince 2017 v 17:26 | Reagovat

[1]:[3]: Já jsem ale nikde neřekla, že druhé (a další) dítě už nechci... :D Jako jo, na sále to zaznělo, v afektu! Ale druhý den už jsem se zas těšila, až budu jednou zase těhotná :D

[2]: Už ano :) To je škoda, že Tě to až takto poznamenalo, ale určitě ne napořád. Mně to poznamenalo taky, ale naštěstí ne nadlouho... a Tebe to taky určitě přejde, držíme palce ;-)

5 Magda Magda | Web | 17. prosince 2017 v 17:41 | Reagovat

Ježiš, z toho jsem se zapotila! Ať jste všichni v pohodě :)

6 Maruš - Fukčarinka Maruš - Fukčarinka | Web | 17. prosince 2017 v 18:05 | Reagovat

To co popisuješ jsem prožívala před 43 léty, bez epiduralu,bez rajského plynu. Za to však s nadějí, že vše skončí a taky skončilo. Jo a sanitkou mě vezl saniťák, který cestou přibral ještě kámoše cigána, tak to jsem se začala obávat,zda mě rovnou zavezou do porodnicea nebo něznámo kam. Dcera se drala na ten boží svět rovnou zadečkem, asi věděla, že se má předem tomu světu ukázat co jí může. Občas vystrčit zadek, myslím pomyslně je dobrá obrana. :-)
Přeji pohodové dny a zdravíčko. :-)

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 17. prosince 2017 v 18:05 | Reagovat

Už druhý den jsi zas chtěla být těhotná?? :-D Ty se Martíku nezdáš! :-D

8 Janet Janet | Web | 17. prosince 2017 v 18:13 | Reagovat

No páni. Jako upřímně, když čtu všechny ty články o porodu, tak asi nebudu chtít dítě nikdy. Myslím si, že bych to doopravdy nedala a už teď mám z toho nervy v pr.eli. :D Zní to naprosto neskutečně. :D No páni z Hulína? V Hulíně bydlím. Jak je ten svět někdy malej. :) :D Jsi moc šikovná, že jsi to tak krásně zvládla. Gratuluji a přeji tobě i miminku hlavně zdravíčko. Ať jste spokojená rodinka. :-)

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 17. prosince 2017 v 18:14 | Reagovat

Beruško zlatá, já u synka necítila taky nic :-)
Doktor mi ho ukazoval a já neměla ani sílu zvednout hlavu a podívat se. Zvedl mi jí manžel, já koukla a stačí :-)
Do dneška si pamatuju jen tu pupeční šňůru. A vlastně si ani nejsem jistá, jestli jsem dohlédla až k miminku :-)
Vlastně mě víc zajímal ten chleba, co mi dali těsně po porodu, ještě na sále...
A ani ten jsem nejedla, usnula jsem u něj :-)

10 veruce veruce | Web | 17. prosince 2017 v 20:16 | Reagovat

Šílené kontrakce po umělém oxytocinu, o tom něco vím :-( Přitom je to zbytečné, nebezpečné (komplikuje to přirozený běh porodu, hrozí velké komplikace) a daleko bolestivější než ty přirozené kontrakce... Už aby na to konečně zase přišli a nechali ženě soukromí a čas, aby mohla v klidu porodit.
Noc nic, hlavně, že jste oba v pořádku (soudím dle komentářů výše) :-)

11 Jana Jana | E-mail | Web | 17. prosince 2017 v 20:31 | Reagovat

Já když to četla,  tak si začala vybavovat svůj porod a nakonec jsem se poblila stresem 😂 píšeš fakt dobře a živé! Ty hrozne otřesné bolesti jsem měla více než 20 hodin a nikdo mi je nevěřil... druhé dítě nikdy... dobře,  jedna výjimka by byla, ale tu nechci ani domyslet!

Překvapil mne ten oxytocin. Myslela jsem, že v zahraničí jsou více naklonění přirozeným porodum (viz nastrih)... zajímavé :)

12 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | Web | 17. prosince 2017 v 21:08 | Reagovat

..přišla ti říct, že tam máš ještě malou Matyášku! Jiný pokračování nepřipouštím :)

13 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 18. prosince 2017 v 1:42 | Reagovat

[6]: Tak treba jsme meli my prvni prostrednicek, kdo vi...:D

[7]: Zijem pritomnosti, ne? :) Ale rodit uz jenom v Nemecku a v tehle porodnici, cloveku se skoro styska, kdyz odchazi :D O zdejsim servisi budu psat jindy.

[8]: Tak si precti muj clanek o tehotenstvi, to by to mohlo trochu vyvazit! Jak pisu vyse, stejne do toho chci jit znovu... clovek to vzdycky nejak prezije, no ne? ;-)

[9]: Barusko, moc dekuji za komentar... hned se citim lepe, ze nejsem nenormalni a i nekdo z blizkeho, i kdyz blogoveho, kruhu to zazil stejne. A navic mama jako Ty...

[10]: Takze priste kdyz to pujde samo, bude to fakt jenom bolestivejsi menstruace? :D Soudis spravne, uz jsme v poradku :)

[11]: Neke! Ja nebliju, ale poblita jsem vcelku pravidelne :D
On celkove je tu ten pristup jiny, i v peci o dite, je zajimave to srovnavat. Taky o tom bude clanek.

[12]: Tak jako vzhledem k tomu, co mi po porodu zbylo na brise by to bylo klidne mozny! Normalne kdyz jsem se videla v porodnici prvne  v zrcadle, zacla jsem se sama sobe smat :D To na netu nepsali!

14 Janinka Janinka | E-mail | Web | 18. prosince 2017 v 21:02 | Reagovat

Ježíši, jak ti rozumím! :-D Mých dvacet porodních hodin by mohlo vyprávět!

Doufám, že je vše v pořádku!

15 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. prosince 2017 v 15:57 | Reagovat

Člověče, v názvu ti chybí slovo "horor"! Dost děsivě popsáno. Ale snad jste všichni zdraví, spokojení a šťastní a dál už vše půjde jako na drátkách :-)

16 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 23. prosince 2017 v 20:40 | Reagovat

Já ještě nerodila, ale i když už mám nastudovaný porod tvůj i Kočkomilky Janičky, pořád mě to neodradilo :D holt se těším na svou porci masochismu :D
Každopádně moc moc moc gratuluji k Mathiasovi, je přenádherný ♥
Ale konec článku mě trošku vyděsil, takže honem pokračování!!! :)

17 Ježurka Ježurka | Web | 26. prosince 2017 v 16:41 | Reagovat

Milá Martinko, za prvé moc děkuji za to, že jsi mi poslala odkaz na ten krásný článeček, a Mathjiaskovi děkuji, že mi poslal i ty ježečky, které měl vtipně na sobě na dupačkách. Moc Ti gratuluji ke krásnému a zdravému děťátku a věřím, že už jsi na bolest zapomněla. To je normální, já rodila 3 x během 5 let a vždy jsem byla ráda a tenkrát ještě epidural nebyl, ale taky se to dalo vydržet. Musíš, odměnou je ti to zlatíčko, které jsi porodila, věř mi.

18 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 27. prosince 2017 v 7:38 | Reagovat

[14]: No tak vypravej :D Ty kluci asi davaj v zivote vic zabrat uz pekne od zacatku!

[15]: Ale v clanku nekde urcite je :D

[16]: Pekne ti to servirujem, vid. To je dobre, moc dobre, ze te to neodradilo, me taky ne :D
Pokracovani bude snad do tydne, nez Martin zas pujde do prace. :)

[17]: To vis, ze zapomnela. Kdyz na nej kouknu, strihla bych si to klidne znova ;-)

19 Helga Helga | Web | 8. ledna 2018 v 22:47 | Reagovat

jé zhltla jsem to jedním dechem,taky se nemůžu ubránit vzpomínkám, barvitě popsané a už se těším na článek o rozdílném přístupu :-D, to mě zajímá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama