Postel nebo postýlka?

14. dubna 2018 v 12:08 |  Já, rodič
Moc dobře si pamatuji, jakým jsem ještě jako těhotná přemýšlela způsobem.
Jedním z názorů bylo, že miminko patří rozhodně do své postýlky.
Postýlku jsem měla připravenou přesně podle brožurky "naprosto nejvíc bezpečná postýlka". Hledala jsem recenze, testy, články... a tak nám v rohu ložnice přistála postýlka Gulliver z Ikei, bez jakýchkoli zrovna moderních látkových mantinelů nebo stahovacích mechanismů, kde by hrozilo skřípnutí. Jenom postýlka, kvalitní matrace, jejíž výběr jsem studovala stejně důkladně, nepromokavé prostěradlo i prostěradlo normální s chráničem matrace. A samozřejmě monitor dechu! Naštudovaný jsem všechno měla líp, než skripta k maturitě. Tak, že bych z fleku mohla dělat podomního prodejce postýlek s příslušenstvím.
Ještě v porodnici nám lékaři kladli na srdce, že miminko nesmí spát s rodiči v posteli- z důvodu možného zalehnutí nebo zadušení dekou.
Dávala jsem jim za pravdu, opravdu jsem se bála zalehnutí, navíc miminko přeci patří do postýlky, to dá ROZUM!

Během prvních dvou dnů jsem zjistila, že život se podle brožurky žít nedá, a s miminkem už vůbec ne.
Ty první dvě noci byly peklo. Mathi usnul pouze při kojení. Na mojí posteli nakojit, vrátit do postýlky. V ten moment byl vzhůru. A když ne v ten moment, byl vzhůru, než jsem stihla zabrat. Zpátky do mojí postele, zase do postýlky a tak dokola... peklo, peklo, peklíčko. Říkala jsem si, kde dělám chybu, vždyť takhle by všechny mámy do tejdne zkolabovaly!
Přišla jsem na to naštěstí brzo. Já v zápalu toho všeho studia, co je teoreticky nejlepší, zapomněla na jednu věc. Na CIT!
Jednou jsem vedle Mathiho usnula při kojení. Ano, já stačila usnout!! A ani jsem ho nezalehla, probudila jsem se v naprosto stejné poloze, v jaké jsem usnula!
A od tohoto momentu odpovídám na otázku (která bůhvíproč všechny strašně zajímá) "A spí v postýlce?" stručné a jednoduché NE.

Nevidím jediný důvod, proč bych svoje miminko měla odkládat několik metrů ode mě nebo dokonce do jiné místnosti. Při zmínce o tzv. vyřvávací metodě se mi ježí vlasy hrůzou a srdce puká. To jako vážně? To by mi nedovolil ani rozum, natož cit. Vždyť to miminko chce jenom blízkost svojí mámy, co je na tom v pár měsících jeho života tak zavrženíhodného? Trochu empatie, prosím.

Nejen, že je společné spaní velice praktické- v případě kojení se pouze otočíte na bok a pospáváte s miminkem dál, ale je také šíleně návykové.
I když jsem někdy rozlámaná, i když v podstatě všechen svůj čas musím zorganizovat tak, abych mohla jít spát kolem osmé s ním, nepochybuji. Cítím, že tak to má být, dělám to ráda, takhle jsem šťastná a klidná.
Nemůžu vám říct přesně proč, protože to se nedá popsat. Ale třeba tenhle obrázek vidím každé ráno po probuzení. Co je víc? :)

Tyhle chvilky si zkrátka užívám. S vědomím, že nebudou trvat věčně. Protože dřív nebo později Mathi přijde, že by chtěl spát sám. S melancholií pak budu jednou vzpomínat, až bude puberťák Mathi na záchodě rituálně pálit fotky dokazující společný spaní s tou trapnou ženskou, co snad ani nemůže být jeho matka!

Ve 21. století máme všechno, na co si vzpomeneme, a často jsem za to ráda, ale není to někdy na škodu? V případě sociálních sítí se říká, že se lidé odcizují navzájem. Neodcizujeme se však některými novodobými praktikami vlastním dětem? Já sama si dodnes vzpomínám, jak ráda jsem si chodila ráno lehnout k mamince... jak jsem byla šťastná. O ten vzájemný pocit štěstí nás nepřipravím jen proto, že někdy něco někdo řekl.
Proč je normální spát v posteli s manželem nebo se psem, ale s vlastním dítětem to většině lidí přijde tak divné? Láska přeci ještě nikdy nikoho nerozmazlila.

Martin se bál. Bál se, jestli nejsem jenom švihlá psí máma. Bál se, jestli je tam někde ve mě i ta lidská. Já se bála. Bála jsem se, jestli se tím, že nebudu nejlepší právnička nebo myčka nádobí, nebudu cítit nenaplněná. Už se nebojíme ani jeden. Máma tam je. Ta nejlepší.

PS: Postýlku stále máme. Stejně jako tehdy rotoped plnil v domácnosti funkci nejdražšího stojanu na prádlo, ona nyní plní funkci nejdražšího odkladiště oblečení a hraček.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. dubna 2018 v 12:57 | Reagovat

Je moc fajn že s vámi spinká v posteli, myslím že první měsíce by to tak mělo mít opravdu každé miminko :-)

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 14. dubna 2018 v 13:04 | Reagovat

Dříve spaly dětičky v postýlkách automaticky a já v tom problém nevidím. Měla bych totiž opravdu strach třeba právě ze zalehnutí. Vzít si mimčo ráno do postele na pomazlení, to už beru. Každý může mít názor jiný, ale nám to takhle vyhovovalo 😃

3 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 13:46 | Reagovat

[2]: Uplne nejdrive spaly s mamou, az v pozdejsich dobach prisly kocarky, postylky a dalsi odkladiste :)
Pokud to vyhovuje obema stranam, tak neresim. Nemelo to byt haneni postylkaru, jako spis vysvetleni a "obhajoba" postelaru...

Neverim, ze by matka ( strizliva) zalehla sve dite... mamka i porodni asistentka mi rikali, ze nezalehnu... neverila jsem... ted uz verim :)

4 veruce veruce | Web | 14. dubna 2018 v 14:14 | Reagovat

Pod toto bych se mohla podepsat od začátku do konce. Malý s námi spí v posteli doteď :-)

5 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:36 | Reagovat

to co popisuješ na začátku jsme zažívali -prostě malý usnul u kojení ale když jsme ho dali do postýlky brečel tak jsme ho zas nakojili a pak do postýlky a furt dokola dokud nebyl najezený dost - kamarádka měla podobný problém a až malý zesílil a zvládl vypít dostatek mlíka najednou, bylo spaní v postýlce v pohodě...no my tím že jsem přestala kojit a přešli jsme na UM tak se napil hned dostatečně a spal v postýlce, čili zlom po 3 měsících cca, ty první měsíce proto byly šílené

ale my měli problémy i s tím kojením že

no a teď když ho bolí zoubky tak brečí a já ho prostě v postýlce brečet nenechám a manžel proč že by usnul tak mu říkám ty taky nechceš být na bolest sám a navíc jednou už usnul a já nahoře máchala plenky a byla zapnutá pračka a když jsem sešla dolů tak jsem slyšela poslední brek a podle mě tam tak 10 minut bobek brečel a jak jsem přišla k němu tak ležel uplakaný, červený, smutně a vyděšeně koukal v postýlce...takže to jako kdyby mi tam brečel tohle svému miminku chci udělat? to je podle mě ta metoda vybrečení ale ono to dítko asi neusne, chudák tam leží samo bojí se a je už potichu protože brekot nezabírá
já si nemyslím že dítě je takový malý vyděrač že brečí aby někdo přišel
takže abych to zkrátila:-D haha
když ho bolí zoubky a v postýlce spát nechce vemu ho k nám do postele kde usne -taky jsem se bála zalehnutí to jsem se vždycky vzbudila děsem i ted se budím ale naštěstí se to nestalo:) já to mám ráda když spí s námi ale zase když ho to přestane bolet nechce spát s námi - dělá tam hovadiny a hraje si a nespí že takže ho pak dám do postýlky a tam usne

no tak asi tak:)

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 18:40 | Reagovat

[5]: ještě k tomu jak mi tam brečel, jsem nevěděla že se vzbudil a brečel..a už tenkrát mi bylo z toho smutn

a ta metoda vyplákání je o tom ne? že tam jdeš po časových intervalech a když něco "nepotřebuje" tak odejdeš a počkáš jestli přestane brečet ale podle mě to dítko něco potřebuje třeba tu blízkost mámy a jako to já bych nedokázala nechat ho brečet až usne?! nebo jako tam bude bobek smutně sám koukat a bát se? no to by mě asi jeblo a už bych se definitivně zbláznila

7 padesatka padesatka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 19:51 | Reagovat

Prvorozený spal v postýlce, se mnou občas odpoledne, to jsem měla moc ráda.
Druhorozený se mnou spal do roku a půl, doktorka taky říkala nechat vybrečet, ale byl silný jako býk a vydržel strašně dlouho, bylo jednodušší vzít ho k sobě, aby měli všichni klid...on byl hrozně kontaktní, když byl nemocný, držel se mě kolem krku, jako Káča čerta, jinak nespal... :-)
Jak vidíš, nakonec jsme to přežili oba.. :-D

8 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 21:46 | Reagovat

Dobrá volba. výsledkem je šťastné a spokojené miminko.

9 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 22:12 | Reagovat

Já kojila do tří let a v posteli jsem princezničku měla ještě v první třídě. Na jednu stranu jsem se vztekala, na druhou jsem si zas užívala, že mě některé z mých dětiček tulí :-)

[6]: Vybrečet?
Každé z mých tří dětí se maximálně poblilo a synek se začal i dusit, jak bulel...
Kdepak, vybrečávací metodu já nepraktikuju... A nedoporučuju.

10 klavesnicetuka klavesnicetuka | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 7:40 | Reagovat

[9]: no to jsem četla na blogu Slovanské mámy, to je nějaká metoda nevím název, prostě uložíš dítko, odejdeš a čekáš nevím kolik například půl minuty a když nepřestane brečet tak tam přijdeš zkontroluješ, vysvětlíš mu že se jde spát a zas odejdeš ale čekáš už delší dobu myslím třeba 1 minutu tak nějak..já nevím přesně..taková hovadiny nezkouším:)
ale je fakt že jsem na to narazila nebo na něco podobného v jedné knize co jsem četla před porodem
no a mamky co to praktikují si pochvalují jak pak dítko spí 13 hodin v kuse, no to se nedivím když tam možná chudák ve tmě kňourá nebo se bojí a pak vyčerpáním usne...jako nechápu, náš malý nespí celou noc i když někdo tvrdí že v tomhle věku už některá dítka spí celou noc prostě se budí na noční krmení někdy jednou někdy dvakrát a tak to prostě je, přece ho nenechám takhle usínat aby spal 13 hodin v kuse...jááj

11 Jana Jana | E-mail | 15. dubna 2018 v 9:42 | Reagovat

Hehe, moderní mámy jedou jak přes kopirak. Prvně zkusíme to, co všude vidíme a pak teda zvítězí "pohodlnost". Já jsem tak několikrát usla s malým na sobě a manželovi to přišlo divné. A jak se mu teď stýská,  že už na nás nespí 😂😂😂 teď nás ve spaní drží,  nebo ráno hladí a tuli se k nám 😍😍😍 hlavně já jsem vyspana. Protože jako vstávat? Neee. Akorat ho rozhazuji no, dělám že sebe jeho otroka a další podobné věci slyším od tchyně. Moje máma se ségrou spala až do první třídy, protože bydlely spolu jen ony dvě. A ségra je v pohodě  :)

12 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 15. dubna 2018 v 13:15 | Reagovat

[4]: :) Ja vim a neocekavam to jinak.

[5]: Teda ty ses rozjela :D
Ano, je to tzv. Eastwickova metoda... jeste jak to zni honosne odborne, ze... ale brrrr! Jako jo... v nekterych vecech jsem prehnane uzkostliva asi... ale tohle je proste podle me spatne, spatne, spatne... a nejsem schopna pochopit mamu, co rekne: "zavru dvere a at si breci".

[7]: V tomhle jsem fakt rada, ze ziju v dobe, kde ziju... ze ty nazory jsou uz jine, clovek ma na vyber. Protoze si netroufnu rict, jak bych to delala, kdyz by existoval jen jeden nazor (kojit co 3 hodiny, Sunar to nejlepsi pro vase dite a vybreceni v postylce) a internet zadny.

[8]: :)

[9]: Ty jsi Mama s velkym M, to uz vime :)

[10]: Mne uz by to snad prislo i divny, kdyby spal dyl, jak 3 hodiny. Fakt jsem si zvykla... a rekla bych, ze jsem rano svezejsi, jak Martin :)

[11]: Takze uz mate zase loznici spolu??
Ja kdyz si predstavim, ze bych treba musela vstavat a ohrivat nejakou lahvicku... tak si toho fakt vazim.

13 beallara beallara | Web | 15. dubna 2018 v 20:26 | Reagovat

Všechna nařízení jsou od toho, aby se porušovala.
Na postýlku dojde, to se nebojím, až malý začne být pohyblivý víc než je zdrávo, nic jiného vám z bezpečnostních důvodů nezbyde.
Na sociální sítě peč a dělej si to, jak ty potřebuješ, je to o srdci :-)  :-)

14 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 16. dubna 2018 v 16:14 | Reagovat

Tvůj článek mě úplně dojal. Sice tě znám jenom z blogových článků, ale myslím, že jsi opravdu skvělá máma. Kéž by takových šťastných rodin (a dětí) bylo na světě víc!

15 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 22. dubna 2018 v 12:27 | Reagovat

Marti, já fakt nevím, jak to děláš, ale.. Ke všem tématům, o kterých píšeš (látkové plenky, baculaté děti, spaní s rodiči) bych se za normálních okolností stavila negativně (haha, napsala bezdětná). Ale ty to prostě umíš podat tak, že na to začnu nahlížet i z jiné stránky a uvažuju nad tím, že máš pravdu a že na tom něco bude :D :-) ale ono až to přijde i na mě... tak kdoví, čím se budu řídit :D :-)

16 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 22. dubna 2018 v 13:01 | Reagovat

[15]: To jsem ráda, ale než mým psaním to bude i o tobě, mám ráda lidi, kteří jsou ochotní nad věcmi přemýšlet, než je předem zazdít, aby se náhodou neukázalo, že se třeba mýlili. I když zrovna v mateřství žádná jedna pravda není, jenom ta, že každá děláme pro děti to, co považujeme za nejlepší ( i když samozřejmě jsou výjimky, ale ty vynechme).

Jinak... když psala Jana o tom, jak spí s manželem odděleně... já si tenkrát říkala, že to určitě ne, že to já nikdy... no a co myslíš?? :D Sice to neplánuji navždy, ale tehdy jsem si fakt říkala, že to u nás takto určitě nebude :D

[14]: Maruško, děkuji, plácám se teď po rameni!

[13]: :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama